nostalgie merkur
co znamenalo v ulici lip stříhaných palic
vejít do toho
obrovského domu s nárožní věží odkud všichni odešli paměť vložili do obludné vázy jíž nelze vynést dveřmi zuby oknem čím byly prsty vtlačené do kliky z mosazi v pokoji strýc šeptavě skládal
dětský jeřáb viděl jsem parkety prvně v životě vysoké stropy šero
z chodby mě tříštilo
procházím se v pokojích tahám cípy
ubrusů doteků zbytky vůní s mými se mísí v jiných pokojích známkových albech pro ty co přijdou pro chvíli kdy ve dveřích s leptaným sklem vdechnou plachý stín s otlačenou hlavou na půdě dožíval zámecký lékař jméno se nedochovalo
|