|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Pošeptal vyhaslý
plamínek chodníku,
že někdo na rohu
počural zeď,
potom si poskládal
nádechy v hrudníku,
poškrabal od štěrku
zjizvenou pleť.
S prázdnýma rukama
v závětří usíná.
Po nebi zažloutlém
brouzdají supi,
kámen se ustrnul,
ruka se zatíná,
chvíle se hromadí
jak hvězdokupy...
V krabici od cukru
ukryté pahýly
příčin a následků
amputovaných
tváří se jako by
tragické nebyly,
jako by neznaly
chuť kapek slaných.
Těžké a zbytnělé
výpary z popelnic
jak líná kočka se
po dlažbě plouží,
vnikají do sklípků
rozbolavělých plic,
společně s vlhkostí
podzimních louží.
***
Oblohu sevřenou
šedými činžáky
sešlehal do ruda
jakýsi bič,
vyhaslý plamínek
s mírnými rozpaky
propadá mřížkou
a odplouvá pryč...
|
|
|
