Je pátek, dnes úplně zbytečný den a včera by býval taky byl, sedíme nazí na podlaze, zase mi říkáš své malé lži a já souhlasím, přitakám, ovšem, jak jinak, máš docela pravdu, jen neexistuješ. A zítra na mne budou zase hloupě dotírat, kdo jsi, proč o tobě píšu, proč o tobě píšu takové škaredé věci, a já si budu okusovat nehty a hladit tě po tváři a pak se třeba zeptám, proč je to zajímá, a oni odpoví, že se ptali první. To je absurdní, řeknu jim. Začnou se tvářit udiveně a kreslit si asi otazníky na čelo. Třísknu telefonem, třísknu je telefonem po hlavě a rozletí se jim tam všechna ta písmenka a vyleze z nich jen nashledanou a bouchnou dveřmi o zeď, dveřmi jež jsem právě zazdil pro takové, jako jsou oni. Ale teď je ještě pátek, dnes úplně zbytečný den a včera by býval taky byl, za okny prší, sedíme nazí na podlaze a ty mi už zase říkáš své roztomilé malé lži a já souhlasím, přitakám, ovšem, jak jinak, máš docela pravdu a krásný zadek, jen neexistuješ.
Je páteční večer. V lahvi portského znuděně krouží leklá ryba, všude smrdí bílý šeřík. Povolit límeček a spát.
|