Jsem pirát na moři,
na lodi s osmi plachtami
a přitom chtěl bych být
klukem ze sousedství.
A tak se plavím
a pozoruji nebe.
Hejna ptačí, vždy oblohu jinak zaonačí,
tak nějak do křiku.
A věřte, že život piráta
vyměnil bych bez váhání má paní
a stal se pěstitelem orchidejí
a každé ráno vpletl bych vám jednu do vlasů zlatosrdéčko.
Přestože nevidím konec oceánu,
chtěl bych do deníku lodních psát verše pro svou pannu
a věřit na metamorfózu,
na křídla co mě změní.
Místo toho stojím sám na přídi,
trhaviny k srdci připevněny,
ne, nebojím se, věřte mi.
Vždyť jen se rozletím
za těmi ptáky do křiku.
|