Zahrada zapomnění 

Zimniční krajinou šlehají záseky spuštěné na dvoutakt, prorážejí spráskanými zdmi, duní z vysklených oken. Vydutý měsíc pozoruje továrnu podlitou popelavým světlem. Jedna zadrátovaná svítilna. Boční vchodové dveře se trhají pod tlukoty rukou; u vchodu za prkennou přepážkou se nudí dívka v kšiltovce a vybírá poplatek za vpuštění do její mysli; zbývá překročit mostek zasazený do betonové kůry. Z rohu haly se napínají ostré pruhy žlutého a červeného světla, roztančená schodiště se kynklají pod houpavými pohyby cigaret. Mlžný dým chutná po sádře a prázdným oknem lze vidět vydutý měsíc, jak shlíží na zimniční krajinu – zrakem zkalený, odlehlý od sekajících úderů.