Že jdu proti proudu,

že špatně zvládám stres,

je dle mého soudu

zakopanej pes…

Znám svou rodnou hroudu,

jméno mi cizí je,

nešila jsem boudu,

čas vše přikryje…

Refrén:

Pod prsty mi utíká,

co mám pocit, že držím,

na zklamání uvykám,

komu věřím, jen mlží…

Na zahrádce lilie,

v trávě se plazí plži,

kdo mi srdce vylije

nad strašně strmou strží?

Šla jsem proti proudu

a nezvládala stres,

hudba bez akordů

nedala se snést…

Moje rodná hrouda

mě aspoň osloví,

bez cíle se loudám

lesem z borovic…

Refrén (viz výše):