Pootáčíš malým klíčem

od mé schránky

– duše uzamčené

a zápasíš s věčným chtíčem,

touhy nezměněné...

Uchováváš listy

skryté do obálek

a co jich bylo!

přeplněné stránky,

naskládané řádky

jako první písmo

vryté do písanky,

z níž síla lásky prýští

a roky hlídáš ve skříni

s n a d

pro léta příští.

Milenci jsou nevinní

a láska pro ně nezná čas.

Vzpomínky do srdce bodnou,

navěky mají ostrý břit,

vysají z tebe krev jak klíště,

když vzpomeneš si zas

a zkusíš příště

tu dózu tajně otevřít.