| Provozované WEBy: Totem.cz | Čítárny | Český film | Seaplanet | Humor/Hry/Flash | Flash CHAT | Chcete svůj WEB? Napište nám | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||
|
Část první Jeden den Jmenoval se Mikuláš. A pospíchal do práce.
Ráno, když odcházel z bytu, potkal na schodech domovníka. Byl to starý ‚estébák‘ a Mikuláš si z něj kvůli tomu rád a často utahoval. Jako třeba dneska: „Dobréj,“ pozdravil, „včera jsem slyšel dobrej vtip: To takhle kolegové soudruzi archeologové vykopali kostry Cyrila a Metoděje, ale nevěděli, kdo je kdo. A tak to poslali na ústředí. Za týden přišla krabice, a když ji otevřeli, vysypala se hromada prachu a lísteček: To je Cyril, přiznal se!“ S úsměvem pozoroval reakci domovníka. Ten rychle sklopil pohled k zemi a odkulhal o holi pryč.
Procházel podchodem. Stáli tam dvě ženy a nabízeli lidem Strážnou Věž. „Můžu vám něco říct?“ usmál se na ně, když procházel kolem. „Bible je pěkně kurevská kniha.“ „Pane, jestli se vám něco nelíbí, támhle je policejní stanice!“ uslyšel za sebou. „No, tak ta se mi taky nelíbí…“ odvětil sám pro sebe.
Dorazil do práce s mírným zpožděním. Jeho asistent ho uvítal slovy: „Dobrý den pane Mikuláši, pan ředitel vás očekává ve své kanceláři, je zvědavý na Vaše výsledky a…“ „Tak mu řekni, že nemám čas.“ Odpověděl Mikuláš, když se posadil a hodil nohy na stůl. „Ale pane…“ „Podívej se, jsem nevyspanej, hladovej, neumytej, mám chuť možná tak na ranní kafe a ne na nějakýho nedomrlýho tlusťocha, takže upaluj a řekni mu, že teď nemůžu.“ „Jistě pane.“ Mikuláš si svého asistenta se zálibou dobíral, protože byl – jak sám Mikuláš říkával – úplným prototypem ‚uťáplého‘ člověka. Vždy to dělal s jakýmsi ‚otcovským pocitem‘, jako že ho učí sebevědomí, ale hlavně proto, že to byla fakt legrace.
Když zase odcházel, poručil mu: „Teď jdu do hospody, a pak musím k mámě na večeři. Chci mít taxíka na půl šestou. Zařiď, aby ten taxík měl skořicovou barvu a uvnitř ať je flaška nějaké pěkné whiskey. Jo a za volantem by mohla být ženská ručka, rozumíš?“ „Ano pane.“ „Dělám si prdel. I když ta flaška nebyl špatný nápad.“ „Jistě pane Mikuláši.“ ‚Teda, vůbec mu nezávidím, mít sebe za šéfa…“ pomyslel si s úsměvem.
„Představ si, že musíme vymyslet reklamu na plyšovýho medvídka. V životě jsem nezažil takovej vojeb.“ Stěžoval si kamarád. „Hele, a co tohle: Náš nový medvídek pro milovníky zvířat. Má až deset tělních otvorů, užije si zaručeně každý!“ poradil mu s úsměvem Mikuláš a kopnul do sebe panáka „Ty vole, ty taky dokážeš poradit…“ odvětil kamarád a udělal totéž.
K mamince na večeři přišel jaksepatří v náladě. „Ahoj, nazdar, tak jsem tady.“ Pozdravil, když vklopýtal dovnitř. „No nazdar, ty vypadáš, doufám, že jsi takhle nechlastal sám, prosim tě.“ Uvítala ho máma. „Nené, kdepak, jsem potkal kámoše, víš co.“ „Ježiši Kriste, ty jsi zase pil.“ „Ahoj strejdo, fuj z tebe to táhne.“ Takto ho přivítaly sestra s neteří.
Za chvíli už seděli u jídla. Malá neteř měla večer svoje první rande a byla z toho patřičně nervózní. „A co vlastně budete dělat?“ vyptával se jí Mikuláš. „Budem koukat na nějakou komedii s Maculayem Culkinem, víš kterej…“ „Hm, jo, jasně.“ Naklonil se k ní blíž. „Hele, a víš co máš dělat, až ti bude chtít ukázat svýho Mr. McKulkina?“ „Nech toho, je jí čtrnáct sakra.“ Okřikla ho sestra. „Prosim tě, jsou to děti, ale myslí už jenom na jedno, jak…“ „No tak dost!“ ukončila debatu maminka.
„Na, a tady to máš zabalený, hned to strč do ledničky, jo?“ řekla máma, když odcházel. Jó, jasný.“ „A už nepij, prosim tě, ničíš si tak zdraví, vždyť já pro vás chci jen to nejlepší, mě to pak trhá srdce, když tě takhle vidím, nemůžu spát…“ „Jó, to už jsem slyšel stokrát, prosim tě, už musím jít, tak ahoj.“ Odbyl ji Mikuláš. Když se dostal domů, padl rovnou do postele a tvrdě usnul.
Část druhá Zjevení sv. Mikuláše A ve snu ke mně přistoupil anděl a vzal mě na vysokou horu a tam mi ukázal, co se bude dít. A viděl jsem čtyři anděly, a byly jim dány čtyři trubky.
A první zatroubil na svou trubku. A přijel jezdec v černém a měl pytle plné peněz, a když projížděl okolo nás, odhodil je, protože neměly žádnou cenu a okamžitě k nim přiběhly postavy zahalené v kápích a začali se o pytle přetahovat, ale brzy poznali malichernost svého počínání, protože peníze už byly jenom bezcenný kov, ani najíst se z něj nemohly.
A druhý zatroubil na svou trubku. A tu se přihnala bouře a ze západu se blížila obrovská vlna, která smetla vše, co jí stálo v cestě. A lidé začali lézt na horu v naději, že se zachrání, ale většina se utopila v té záplavě. A mezi žijícími povstal jeden a začal jim spílat, že k té katastrofě došlo jenom proto, že neposlouchali, co jim nařídili.
A třetí zatroubil na svou trubku. A viděl jsem spoustu otroků, jak se lopotí pro svého pána a všichni byli označeni číslem, a označen byl i otrokář číslem 666, číslem toho Ničemného, a zatímco otroci tvrdě pracovali a vypadali čím dál ztrhaněji, otrokář nabýval na kráse a vznešenosti. A otroci se vzbouřili a šli proti svému pánovi, ale ten je ukolébal prudkým přívalem slov a otroci se vrátili ke své práci.
A čtvrtý anděl zatroubil na svou trubku. A viděl jsem spoustu nemocných, jak leží a umírají a už jim nebylo pomoci, kvůli zhoubné nemoci, která způsobila, že i rýma zabíjela.
A otočil jsem se anděla – svého průvodce a ten mi řekl: „Až se všechno tohle naplní, tak věz, že nadejde Konec všeho času a přijde sám Velký Soudce.“
Část třetí Boží vtip Probudil se celý zpocený. Šel si natočit sklenku vody. Většinou si svoje sny nepamatoval, ale tenhle byl velmi živý, vybavoval si všechny detaily. Bylo to velmi děsivé. Dokonce to bylo děsivější, než si dokázal připustit, protože jestli to byla pravda, pak to znamenalo, že je něco jako prorok. A proroci jsou akorát tak k smíchu. ‚Né, to nemohla být pravda, dyť je to jenom hloupej sen, už se mi zdálo spoustu snů, který se nikdy nesplnili, třeba ten, no ten, víš kterej, ten s tou spolužačkou…‘
Nicméně následující přehled novinových titulků hovoří sám za sebe:
Stará Fronta Včera, 1.11.2007: Americký dolar klesl pod dvacet korun!
Modré Právo, 4.12.2007: Velká stávka učitelů! Přidejte nebo začneme pálit učebnice
Informační portál Nowinky.cz, 5.6.2008: Globální oteplování nabývá na síle. OSN radí: Přidejte led!
Lidské noviny, 23.9.2008: Rekordní pokles Eura. Již za patnáct kaček!
Svobodné listy – o čem se v ČR příliš nemluví, 30.9.2008: Platy bohatých rostou! Rozdíl příjmu spodních a horních 20 % už nyní přesahuje 500tinásobek!
Stará Fronta Včera, 9.10.2008: Obrovské záplavy zabíjí v Kambodži! Kde to sakra je?!
Informační portál iVčera.cz, 17.11.2008: Vládní nařízení – Pracovní týden má od teď 60 hodin. Dodatek: Neflákejte se!
Svobodné listy – o čem se v ČR příliš nemluví, 31.12.2008: Ministerstvo školství chce od nového roku očipovat všechny studenty. Prý kvůli záškoláctví!
Agentura SAMÍSRAČKI, 6.2.2009: AIDS už má na krku sto miliónů lidských životů. WHO tvrdí: Ještě chvíli, už to skoro máme!
Informační portál Nowinky.cz, 20.4.2009: V Africe dnes velké sněhové bouře. Čekejte tvorbu závějí a jazyků. Banánovým plantážím na Moravě se daří báječně!
Stará Fronta Včera, 31.8.2009: Krach! Americký dolar na nule!
Ať se jakkoli snažil tyto informace ignorovat, ať před nimi sebevíc zavíral oči, s každou touto zprávou v něm narůstalo znepokojení. Mikuláš sváděl se sebou tuhý vnitřní boj. Tušil, co ho čeká, co musí udělat, ale jeho jakási pošetilost mu bránila. Nakonec ale i pošetilost musí ustoupit, když se jedná o konec světa. Přes jeho sklony brát všechno lehkovážně, Mikuláš věděl, že tohle vážné je. A tak vzal dřevěnou bednu a vyrazil do ulic.
V podchodu opět dvě ženy rozdávaly Strážnou Věž. Mikuláš se zastavil vedle nich, postavil na zem bednu, vystoupil na ni a začal lidem oznamovat své poselství.
Hned jak se večer vrátil domů, otevřel si láhev kvalitního vína. Dvě Svědkyně Jehovovi to vydržely deset minut, než odešli na nedalekou policejní stanici. Mikuláše to pak stálo spoustu vysvětlování, že si z nich opravdu nechtěl dělat legraci a nakonec stejně musel s nimi odejít na onu nedalekou stanici.
Když měl v sobě půlku láhve, zavolala máma: „Můžeš mi prosim tě říct, co to zase vyvádíš? Proč jsi dneska nebyl v práci?“ „No, já…“ „Ty jsi opilej?! Jsi určitě potkal kámoše, co?“ „Ne, teď piju dočista sám.“ „Prej jsi vyvolával na ulici konec světa. Dej se prosim tě dohromady, jo?“
Druhý den ráno potkal na schodech domovníka. „Včera jsem slyšel fakt dobrej vtip.“ Zahalasil na něj starý pán. „To takhle přijde Ježíš znovu na zem a tak chodí po světě. Přijde do Ameriky, ale tam si ho nikdo nevšímá – takovejch tam je plno. V Česku ho zase nikdo neposlouchá. A tak bloudil, až přišel do Izraele. A tam před domem stojí Kohn, a když ho uvidí, tak zařve: Arone, Mojše, rychle přineste kladivo a hřebíky, ten čurák už je tu zas!“ „Hm, skvělý.“ Zabručel Mikuláš a rychle odešel.
V práci ho už tradičně přivítal asistent: „Dobrý den, pan ředitel s Vámi chce mluvit ohledně včerejška a nejenom kvůli Vaší absenci, ale taky kvůli… hm, co prohlašujete.“ „Tak dobře, dělej, já vím, že se mi chceš vysmát, protože…“ „Ne pane, já Vám věřím.“ „Cože?“ Tohle Mikuláše opravdu překvapilo. Jeho asistent byla ta poslední osoba, od které by očekával důvěru v to, co říká. Dokonce myslel, že se mu tak trochu pomstí, za ty nepříjemné chvilky, co mu způsoboval. ‚No aspoň něco jsem ho naučil.‘ pomyslel si s určitým uspokojením.
Ale to nebylo jediné překvapení toho dne. Bylo až s podivem, jak rychle se to – nejenom ředitel, ale taky všichni kolegové a kolegyně – dozvěděli. Nikdo ovšem nevěděl, co si o tom mají myslet. Většina si myslela, že si z nich jen tak střílí a zbytek ho radši ignoroval už z dřívějška. Nicméně jeho asistent zůstával jediným, kdo mu opravdu věřil.
V poledne mu zavolal kamarád: „Ty vole, co jsi to zase vymyslel?“ smál se do telefonu. „Nic jsem nevymyslel, já si nedělám prdel.“ Odvětil. „Aha.“ Odpověděl kamarád polekaný Mikulášovým tónem. „Já si nevymýšlím, fakt tomu věřím.“ „Jo jasně. Dyť já vím.“ Řekl, i když bylo zcela jasné, že mu vůbec nevěří. „Tak se měj, ahoj Mikuláši.“
Večer jel domů tramvají. Když se posadil, začalo se mu dělat černo před očima.
A opět ke mně přistoupil anděl a vzal mě k Beránkovi, našemu Vykupiteli a já měl možnost s ním promluvit. „Můj Pane,“ poklekl jsem „snažil jsem se dát lidem na vědomí, že čas Tvého příchodu na zem se blíží.“ „Ano, výborně, ale takových už je… Vlastně musím ti něco říct. Já na zem vůbec nepůjdu.“ „Cože?“ „No, aspoň zatím ne. Chtěl jsem, abys si uvědomil, jak je nepříjemný, když se k tobě někdo chová arogantně, přesně tak, jak ses choval k lidem předtím, chtěl jsem, abys se naučil moje Zlaté pravidlo: Cokoli chceš, aby lidé činili tobě, čiň i ty jim… nebo jinak: Každý sklízí plody svého jednání, anebo ještě lépe…“ „Takže něco jako: Cokoliv vyšlu, to se vrátí?“ „Ano, přesně tak, vidím, že jsi mě správně pochopil.“ „To je trochu drsný způsob, jak učit lidi, na to, že jsi ‚Milující Beránek, co za nás položil život‘?“ „Ano jistě, ale uvědom si, že lidé jsou schopni poučit se jedině a pouze tehdy, když ucítí sami na sobě důsledek svých vlastních chyb. Jeden moudrý učenec, Konfucius – mimochodem můj dobrý přítel – řekl výrok, který se nám teď perfektně hodí: ‚Jsou tři cesty k získání moudrosti. První je cesta zkušeností. Ta je nejtěžší. Druhá je cesta napodobení. To je cesta nejlehčí. Třetí cesta je cesta přemýšlení. Ta je nejušlechtilejší.‘ To by samozřejmě nebyli lidi, aby si nevybrali tu nejtěžší cestu, protože přemýšlí akorát nad tím, jak napodobit své idoly, a když si tak pročítám ten dnešní tisk…“ „Vzhledem k tomu, že jsi dva tisíce let mrtvej, tak si docela informovaný…“ „Snažím se, co to jde.“ „Tím chceš ale říct, že to všechno byl jenom takový vtip?!“ „No…jo. Ale Boží vtip! Takže už jsi zjistil, že arogance se nevyplácí?“ „Ano.“ „Výborně, a nezapomeň také, že hlavní je fungující rodina, láska, morální a svědomité obyvatelstvo, péče o svobodu tisku a názoru, vzájemná mezilidská pomoc a tolerance slabších, touha po vzdělání a inteligenci…“ „Jo, a taky zdravé a silné zuby, že?“ odpověděl Mikuláš. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 |
Napsat autorovi (Občasný) |  |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.  Addictive Zone Orbital Defender Game |
|
||