|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Krajinou povědomě neznámou
Silnici protínají stíny stromů
jako přízraky mých selhání
Ano, přiznávám borovice
Tělo žhne
když hoří obzory
I všechny houštiny
Má nahlas
temných a vlhkých chutí
A kopřiv plná kollesí
Zamyšlení bohabojní
a tolik ponížení
Zpytuji břízy své
kolik jizev přibylo
Už dlouho jsem pod nimi nehledala
Chodidly krvavými
ještě mnoho pojmenuji
Topoli však ne
Klášterní společenství
neroznožených rukou
Proto ne také ty?
Odpusť
čekám tě v tichém, zšeřelém
|
|
|