27.10. 00 - 007
Struny a vůně plísně. Kolem hlav se nese síla zesilovačů. Pot a pivo, několikrát jsem málem ztratil vědomí:
Pozdravuj v bocích, hned a těla je netřeba. Hudba-zvuk-krásná žena, koutkem oka v sukni a punčochách, zas koutkem oka. Připíjím na mír mezi lidmi a Na hluk. Objímám se tím, nechám se vést po vlnách obilnin. Obrazy v mojí hlavě, bez rámu bezhlavě. Plameny-plamenem z ledu, krása mě děsí, síla v odmítání, síla v příjímání. Bloudění v architektuře snu, rozpatlaná hranice mezi TEĎ a mezi PŘEDTÍM. Tvary a barvy nových neprobádaných prostorů. Číselné pohybování v průnicích množin.
Vítám se ze zvěří. Světla oddaných očí…..
Slovo start se nese jak odtrženej leteckej motor nad buldozerem. Poničené zařízení nepotřebuje nikdo. Překrásné sochy z rozstřelených stavebních strojů, volná asociace náhod.
Hlučeli jsme v symbióze korejsko - českého přátelství, Hunday-Jolana-Hunday. Pravý hlukový sochařství, pátrali jsme ve zvukových tkáních po tvaru, po konkrétní myšlence, stejně jako malíř, který sleduje změť čar na papíře a svým softwarem po matce a po otci, po celé armádě předků, započne zpracovávat a vyhodnocovat možnosti tvaru.
I tak je to se zvukem, nová tvůrčí možnost rock´n rollu. Něco tušíš, v noiseový bouři, zaměříš se na to celou svou identitou, chlastem i potem, brodíš se v rytmech a harmonických náznacích, až ke kýžený hlukový slitině, která v tobě otevře možnosti rodných krajin. Ne vždycky se to podaří, ale taková je cesta po které se jde. Jsi hledač, miluješ koupel v naléhavých riffech, miluješ to mrazení v zádech co ti zahřejvá duši a zprovozňuje nový funkce v mozku.
|