noříš se do ní hloub a hloub,
chtivě objímáš její proud,
vrací ti tvé něžné doteky
tiskne tě k sobě, ve své náruči
v plicích vítáš její dech
usínáš... v chladném obětí
a prázdné tělo unáší proud

otvíráš oči, tam vysoko nad řekou,
cigareta zvolna zhasína, je čas..
jít tam dolů, do hlubin, za tou nádherou
zvolna se otočíš, odlesky hladiny ti hladí tvář a ty se usmíváš..