Poslední týdny přinesly do našich kin mimo jiné jedno špionážní drama, jednu romantickou komedii, jednu sci-fi a jeden thriller. Společným rysem všech těchto snímků je, že ani jeden z nich se ( i přes obsazení známých hvězd) nedostal ve svém žánru nad průměr.

  Snímek Enigma je jedním z filmů, které se sice odehrávají za války, ale zvuk střelby k nim doléhá jen velmi vzdáleně. Ocitáme se tu v britském táboře, kde prozkoumávají matematici a další inteligentní lidé německé kódy, a snaží se o rozšifrování nejvýznamnějšího z nich, Enigmy. Do tohoto prostředí je zasazen příběh matematika, kterému záhadně zmizela přítelkyně, podílející se stejně jako on na dekódovací činnosti, a který se snaží za pomoci její kamarádky přijít tomuto zmizení na kloub. A přitom se mu také podaří rozluštit zmiňovaný kód...

  Snímek především nemá spád, rozvíjí se pomalu a klopotně a nemá, čím by překvapil. Zápletka je poněkud vykonstruovaná, navíc zneužití katyňského masakru jako dramatického prvku působí poněkud nevkusně. Zaujme tu pár dobrých nápadů v podobě lstí, jimiž se hrdinové dostávají k nepřístupným materiálům...Poměrně dobrým nápadem je také situace, kdy hrdinové předstírají milostný vztah, aby odvrátili otázky po tom, co že dělají sami v opuštěné kůlně (byť samozřejmě nejde o nic nového).

  Dougray Scott v hlavní roli nepůsobí příliš přesvědčivě. Zajímavější je pohled na jeho hereckou partnerku Kate Winsletovou, která je stylizována do role přitloustlé, obrýlené a nenápadně oblečené slečny, která ovšem na konci neprojde žádou proměnou v krasavici. Slušná je i herecky, skutečně jí věříme, že je inteligentní ošklivkou, nesmělou ve vztahu k mužům. To je ovšem na jeden film trochu málo.

  Nemáte rádi romantické filmy? Připadají vám přeslazené a jednotvárné? A přitom máte vedle sebe někoho, kdo by právě na zamilovaný film rád zašel? Snímek s Kate Beckinsaleovou a Johnem Cusackem může takovým filmem být.

  Lásce na stopě je totiž jedním ze snímků, v nichž jsou milostné peripetie viděny s úsměvným nadhledem, prolínají se s humornými scénami, a kde nikdo nepředstírá, že by bral příběh vážně. Dva lidé se tu náhodně potkají v ulicích New Yorku, shodou okolností se v zápětí opět rozdělí, a až po sedmi letech na sebe znovu narazí, když už však oba mají své stálé partnery...Ve snímku samozřejmě najdeme všechna klišé, typická pro romantické snímky (osudová setkání, útěk od svatby v poslední chvíli), ale herci i scenárista natolik přiznávají, že se pouze baví a dívají se na své hrdiny natolik s úsměvem, že si tuhle pohádku pro dospělé docela dobře vychutnáte. Ostatně, film nekončí objetím konečně se shledavších hlavních hrdinů, ale humorným výstupem s prodavačem v obchodním domě, kde se kdysi seznámili.

  Takže pokud vaše drahá polovička touží po nějakém zamilovaném filmu, můžete ji s klidem vzít na Lásce na stopě s tím, že i vy se docela příjemně pobavíte.

  Sci-fi Impostor byla natočena podle povídky Philipa K.Dicka “Dvojník”, považované v době svého vzniku, v padesátých letech, za originální. Hrdina ze vzdálené budoucnosti je tu nařčen z toho, že ve skutečnosti není člověkem, ale časovanou bombou v lidském těle, seslanou na Zem zlými mimozemšťany. Hrdinovi se podaří uprchnout v poslední chvíli před tím, než má být zneškodněn, a my jej sledujeme při jeho skrývání a zoufalé snaze dokázat, že je skutečně člověkem. Přestože na sebe strhává naše sympatie, nemáme jistotu, zda ve skutečnosti opravdu není pouze smrtícím robotem, kterého jen vybavili vzpomínkami zabité osoby. Zvláštností je tu fakt, že hrdina nic nepředstírá: ať už je nebo není člověkem, jako člověk se cítí, jak se dozvídáme od pronásledujících agentů.

  Problém je ovšem v tom, že zmíněná zápletka může mít pouze dvě řešení, a ani jedno z nich už dnešního diváka nepřekvapí. Můžeme se tedy jen dohadovat, který závěr bude nakonec zvolen, a malá komplikace, jež řešení v závěru oddálí, na tom nic nemění. Hlavní roli tu ztvárnil Gary Sinise, herec, který kromě mladistvého vzhledu oplývá i určitým talentem, a hlavně díky němu se na tenhle prostinký a trikově slabý příběh dá dívat. Jinak by zřejmě bylo lepší vyhledat si radši původní povídku.

  A na závěr: mysteriózní thriller Proroctví z temnot (původní název lze přeložit jako Proroctví můřího muže) byl inspirován skutečnými událostmi z městečka Point Pleasant. Zde došlo v šedesátých letech k tajemným spatřením muže s křídly, a poté k tragédii, kdy se zřítil plně obsazený most. Snímek spojuje tyto úkazy s příběhem muže, kterému zemřela žena poté, co zahlédla zmiňovaného muže s můřími křídly. Později se hrdina nepochopitelným způsobem ocitá v malém pohraničním městečku, kde na něj, jak se zdá, obyvatelé již čekali. A řada z nich už také tajemnou bytost v červeném světle viděla...Postupně dochází hrdina (představovaný civilně umírněným Richardem Gerem) k závěru, že se jedná o jakési posly smrti, přicházející z jiného světa. Každý, kdo je uvidí, umírá. Jaké je tedy poselství, které jej přivedlo do tohoto zapadlého místa?

  Konečné řešení snímku, popsatelné jako “porvání se s osudem,” zřejmě mnohé příznivce žánru zklame. Působí spíše jako snaha “vybruslit” nějak z tématu, a zůstává po něm pachuť. Na druhou stranu ovšem při dalším promýšlení zjistíte, že jednotlivé prvky snímku do sebe i takto zapadají. Přesto však zůstává Proroctví z temnot jen řadově odvedeným tajemným snímkem: více toho skrývá, než nakonec odhalí.