Tma.

Něco po půlnoci, jsme někde na okraji Prahy, jdeme na poslední metro, které snad ještě stihneme.

A: „Hele hele, vidíš tamhle to světlooo, ten nápis?“

B: [procítěně] „Českááá…“

A:  „Jo. Tak tam jsem pracoval. Tam jsem pracoval. Tak tam jsem nahazoval normálně stěnuuu, a když jsem šel na svačinu, tak jsem měl rozmíchanou maltuuu a nechal jsem tam lžíci. A když jsem se vrátil ze sváááči, tak jsem to normálně zved’ i s tím kanfasem.  A přijde šéf a říká: “Tak nahazuuuj, tak pracuuuj.”