|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Onen den se mně od rána dařilo vše, nač jsem sáhl. Zejména ve škole. Takových vydařených dnů nebývá v životě mnoho. Chodil jsem tenkrát do tanečních a právě ten večer jsme hodinu měli. Těšil jsem se, to je snad samozřejmé.
Přišla pro mě při dámské volence. Předtím jsem si jí nikdy nevšiml, ale jak na mě poprvé promluvila, okamžitě mě polilo horko. Na první potkání jsem se zamiloval - do jejího hlasu!
Marta uměla tancovat výborně. Lépe než já, ale i při tanci jsme se shodli. Adresy jsme si vyměnili hned první večer. Telefon však doma neměla a já také ne. A těžko jsem mohl přijít na návštěvu, když měla doma rodiče. Napsat dopis mě tenkrát nenapadlo.
Velice brzy jsem zjistil, že o Martu má značný zájem také jeden vysoký kluk. V podstatě jsme se pořád o Martu prali a navzájem si ji přebírali, jakmile k tomu jen byla možnost. Ten kluk mně v podstatě nedovolil zůstat s Martou chvilku o samotě. Zjevně se s ním znala déle než se mnou, ale kdykoliv jsem ji vyzval k tanci já, tak se mnou ochotně tancovat šla. Asi se nemohla sama rozhodnout.
Do konce tanečního kursu zbývaly ještě čtyři normální taneční hodiny a jedna prodloužená. Právě při prodloužené se mně podařilo zůstat s Martou chvilku o samotě. Pozval jsem ji při tom na rande. Přišla. Toulali jsme se spolu asi tři hodiny po Praze. Povídal jsem jí o svých životních plánech, ale pak jsme si najednou jakoby přestali rozumět. Marta se zřejmě už v duchu rozhodla, že dá přednost tomu druhému. Tomu vysokému klukovi. Další schůzku se mnou už odmítla.
Nedokázal jsem se s tím vyrovnat. Aspoň ne dostatečně rychle. Do konce tanečních přitom zbývaly ještě dvě hodiny. Marta už na žádnou z nich nepřišla.
Poslední taneční hodinu jsem se seznámil s Janou. Nebyla sice takový formát, jako Marta, ale rozuměli jsme si od první věty. Adresu mi sice nedala, ale řekla mně, kam chodí pravidelně na taneční čaje. Kam chodí a kdy tam přesně bude. Bylo to vlastně skoro totéž, jako kdyby mně dala adresu. Jana tedy víceméně pozvala na rande mě. Bohužel jsem se ještě nedokázal vzpamatovat z rozchodu s Martou a tak jsem na tu velice nadějnou schůzku nešel.
Jana. Jana z Podbaby. Když si na tu vědomě zmeškanou schůzku vzpomenu, tak bych si nejraději nafackoval, a to ještě dnes, po tolika letech! Chtěl jsem však chodit s Martou, z nečekaného rozchodu jsem se nedokázal vzpamatovat a Janu jsem nechal plavat. Už jsem ji nikdy nepotkal. Do té taneční kavárny, kam mě pozvala, jsem bohužel nikdy nešel.
Ještě než jsem se seznámil s Martou a s Janou, tancovával jsem často s Hankou. Byla to příjemná děvucha, studující gymnázium v Křesomyslovce. Tancovala slušně, ale na čaje bych ji asi nepozval. Byla totiž samá ruka, samá noha, zkrátka moc hubená, žádné masíčko. Ale jinak byla sympatická a chtěl jsem ji pozvat na tramp nebo aspoň na výlet na kole. Zdála se mi totiž jako typ holky do nepohody - jenže jsme si nevyměnili adresy. Tak jsem několik dní "obléhal" gymnázium v Křesomyslovce v očekávání, že ji uvidím přicházet nebo odcházet ze školy. Neměl jsem však štěstí. Nepotkal jsem ji. Takže jsem v tanečních všechny možnosti seznámení "pokazil" - snad kromě Marty, kterou jsem jednou pozval na rande. Podruhé už nepřišla...
Střední škola mi žádnou velkou možnost seznámení nenabídla - studoval jsem elektrotechnickou průmyslovku a tam bylo děvčat pramálo. O ty hezké a chytré byl samozřejmě velký zájem, zejména mezi spolužáky. Ani jsem to na ty naše elektrikářský holky ani nezkoušel.
|
|
|
