Na hladová žebra chlebníku

píská průvan 

   prázdné kávové sklenice

      a láhve na lesní med a sirky

jsou kyselé

       a opuštěné jako třetí den rohlík

když za dvě noci v prašeném rohu

ztratí své mládí.

Není už ani skrojek komínského chleba

jen rozsypané penízky vloček

ve kterých tak rádi spí černí brouci

              co se tak nápadně podobají

                       (spící na boku)

                                  kaňkám.

...kdyby se vybralo ze zasutých knížek

kterým se řádky plní jistotou hrobového místa

starého otce

nechybělo by v mládí jarního dopoledne

ani solené máslo.