Král Gold, jak už to v pohádkách bývá, měl tři dcery – Blanku, Ilonku a Dylinku. Dylinka byla benjamínek a její sestry si z ní často tropily žerty. Záměrně ji oslovovaly Dylino a celkově se k ní nechovaly hezky. Dylince to ovšem nevadilo. Na svých patnáct let byla totiž nesmírně vyspělá, a to jak po fyzické, tak po duševní stránce. Své sestry převyšovala ve všech ohledech. Zatímco například Blanka s Ilonkou neuměly v osmnácti letech do pěti napočítat, Dylinka v patnácti dokázala sčítat dvouciferné číslice a ve výsledku se nikdy nezmýlila o více než plus mínus pět. Král Gold si své nejmladší dcerky samozřejmě vážil a doufal, že po něm jednou kralování převezme. Tak se stalo, že jednoho dne starý Gold předvolal dcery k audienci, za účelem volby budoucí královny. Při této příležitosti jim položil jednoduchou otázku – Jak ho mají rády? Kvalita jejich odpovědi měla být klíčem pro výběr následníka (v našem případě následnice) trůnu. První se slova ujala Blanka – příležitostná studentka angličtiny. Doznala se, že krále miluje jako gold. Vzácný to prvek – zamumlal král. Ilonka, která nechtěla zůstat pozadu, zazpívala králi vlastní skladbu s názvem Golden throat. Čímž chtěla naznačit, že svého otce miluje jako zlato v hrdle. Slyším, že mě máš opravdu ráda – liboval si král. Nakonec předstoupila před trůn Dylinka. Jelikož byla upřímná a svého otce vřele milovala, odpověděla na položenou otázku následovně: Vaše veličenstvo, mám vás ráda stejně, jako svého milého - Deža. Král, zakuklený rasista, se po tomto vyznání velice rozhněval. Zrudnul jako rak a chtěl Dylince za její opovážlivost od plic vyhubovat, následně ji vydědit a nakonec vyhnat z domu. Nadechl se a vzkřikl: “Ty”. Ale větu již nedokončil, protože ho ze samého rozčilení klepla pepka. Dvořané pochopily králův výrok “Ty”, jako označení nové královny. A tak se Dylinka, po dosažení plnoletosti, stala první dámou království, Dežo se ujal vladařských povinností a říše od té doby šlapala jako švýcarské hodinky. Dylinka s Dežem spolu měli spoustu dětí a jejich potomky můžeme při troše štěstí potkat ještě dnes.

(Tento krátký příběh názorně dokládá, jak může být rasismus nebezpečný a škodlivý.)