Je všude plno rozkvetlého

růže, macešky, máky plané,

však ty v posteli rozestlané

a z recepisu prastarého

si z trnů růží hojíš rány..

uzavřen v objetí železné panny

co krutost v lásku přimíchá,

a šeptá sliby do ticha

těch vůni všech,

co je jich kolem..

potěš se také se svým bolem

jen ten co pálí očistí Tě..

a potom znovu, jako dítě

tabule černě nepopsaná

budeš schopen vonící rána

přivítat tak, jak zaslouží si…

Posledni doušek z její mísy

jedu, co chutná silným vínem…

potěš se ještě s jejím klínem

v orgasmu, který ledem pálí..

trnová koruna prý králi

spíš nesmrtelnost zajistí..

a duše snad se očistí

a srdce, dá si pozor příště…

vždytˇ trny patří na smetiště

a růže i ve vázách voní

a svět zas bude dětské hřiště

a zdát se bude

zase o NÍ ……..