pamatuješ? šli jsme nábřežím voda se bouřila hořela nepřiznanou touhou nebo se jen bránila nechtěla vědět co se skrývá v tom na horizontu
mně to bylo jedno tebe to zaujalo parafráze bez hranic to tě bavilo
a taky ta světla
líbil se mi tvůj návrat k nekonečným hrám dvě oči ale pohled nestačil na všechny horizonty toho večera na tvůj návrat byl jeden moment málo odrážel ses v Magrittově zrcadle ale pro mě jsi neodešel nebylo to snadné ty ses bavil
mě zneklidňovala ta světla
nebylo to poprvé ta světla tu byla už dřív stejně tak voda ale ten moment
díval jsem se tam co ty tvoje rozverná dobrodružství moje pragmatická touha chtěl jsem ti vzít brýle a ty ses bránil
a krom toho ta světla
zastavili jsme pod lampou však jsme jí lampu i tu říkanku oba znali a ty ses rozesmál brýle sis schoval do kapsy ale já ti stejně neviděl do očí
a na obzoru ta světla
chtěl jsem abys mi půjčil srdce bylo rudé jako vždy aspoň myslím dobře jsem ho neviděl dal's mi ho do ruky a smál ses já viděl jen vyděšený orgán ty si mžoural to mě vyděsilo
stejně tak ta světla
byla spjatá s momentem
stál jsi na druhé straně řeky já ti záviděl ta světla ty slony ty skřítky ty nekonečné dálky ty rozesmáté horizonty a chtěl jsem na tebe zavolat zavolat tě k sobě nechtěl jsem tě rozbít rozšlápnout tvůj nadsvět raději jsem to tvé srdce rozlomil byl by to udělal ten na horizontu když ne já
nebo ta tvoje světla
|