Break, Break, Break
(Lord Alfred Tennyson)
Break, break, break On thy cold grey stones, O Sea! And I would that my tongue could utter The thoughts that arise in me.
O well for the fisherman's boy, That he shouts with his sister at play! O well for the sailor lad, That he sings in his boat on the bay!
And the stately ships go on To their haven under the hill; But O for the touch of a vanished hand, And the sound of a voice that is still!
Break, break, break At the foot of thy crags, O Sea! But the tender grace of a day that is dead Will never come back to me.
Trh-li-na
Trh-li-na
v tvém studeném kamení,
ach moře, kéž bych uměl vyslovit,
co na mysli tane mi!
Kéž by tu zas rybářovy
děti výskly při svých hrách
a byl tu s lodí námořníček,
který záliv přezpívá!
Velkolepé lodě plují
tam do přístavu pod vrchy;
moct sevřít ruku, jež tu není,
a slyšet hlas už utichlý!
Trh-li-na,
ach moře, na úpatí tvých skal.
S půvabem dne skončeného
se podruhé víc nesetkám. |