Drobné ruce
z růžového masa a záděrů
ještě mi zbyla ta vzpomínka
byla jsem ještě docela malá
alespoň o dvě délky prodloužení kostí
kufřík s kreslením, který jsem brávala všude s sebou
matka tehdy číhávala po koupání
v puntíkovém koupacím plášti
na halí
aby bylo belí bez ukřičeného děcka.
Je pondělí
nejde už říci až zítra!
zas ulamuju nehty až do živého
vypadat co nejpokorněji
před Ní
klidně i pustit potnou šťávu
vykrvácet do bot
bude mít se mnou smilování?
bude další příště?
Bude zas mudrovat s třicetiletou převahou?
"Lev ve skoku, vpravo hledící, rozžavená tlama, jazyk vyplazitý, zlatá zbroj v červeném poli"
runy se v triádě semkly do naděje
ale plaménková orlice vyhnala psa pod stůl
syčením
(teď nevím, jestli karty neukázaly jen to
co chtěly oči číst)
...Janele, nebudu se za tebe modlit, modlím se jen za ty, kteří nemají naději
Musíš, zkrátka, ikdyby žebrák měl na čertu rajtovat...
Jsem Rudolfovo číslo
které stále se stejnou trpělivostí
zkouší počítat různými způsoby
Až se zítra před Ní smrsknu
bude těžké vstát z rozžhavené židle
přejít vyprahlou řeku
k ulici mučednice
ve které bydlím.
...a pokračovat jakoby nic
s novým spolubydlícím
jeho meči ve skříni
a chrchláním astmatika
který kouří
...Až ti to zítra skončí...
Já vím, ty mi doneseš med
a knoflíky do duchny
ale...
já už si sebe třeba nebudu moci vážit
měla jsem si ty nehty raději okousat
potrestala bych se sama za hloupost
už dnes večer.
|