AŽ NÁM BUDE 117 ROKŮ, TO NÁM BUDE O.K.
Hranice Velké Prahy byla umírněně oktrojovaná a táhla se povážlivě rozprostřeně,
od Mělníka až za kotlinu jižně, pak po úkosem po Kersko a jen zdánlivě živě na západ,
šlo to, živořivé polotvůrčí fiasko…,
směrem na „jižno“ se zase mluvilo více maďarským jazykem, spřežky vzkvétaly a Balaton se po zemětřeseních rozléval až po Malou Chuchli a tak se taky stalo,
že pana Bohumila H. přivezli z Ďáblic do úžiny Široké ulice,
řku-li, tedy tam, kde kdysi býval za zdmi nejenom pražské Obce slaven den před sobotou jako svátost,
reality nevzkvétaly, ale šlo to, nebylo vše košer, ale byl Šábes a rodina se sešla,
tak tehdy slavný spisovatel jedl, už jen z domova připravené domácí pomazánky ve skleněných nádobkách na kompotované švestky,
ty on tuze rád, zejména byly-li v rumu a darované a domácí,
jen tak od sestry a od cesty,
daroval je zase jako putovní cukrkandle svým kamarádům od srdce a od studentů si nechal psát na tácky od piva pokusy o pábení, fernetové básně,
to ale bylo tehdy, kdy už nepsal a pomalu se chystal vzlétnout mezi a také s holuby,
dále vítáme ctěného a na vedlejšák amerického saxofonistu
– tenkrát padal jinej sníh, delší bylo léto a tužší zákazy, tenkrát byly delší zprávy déle o ničem a v Popradu, tam prý byli Opiddisti.
A aby tam nebylo tak prázdno, přišli také taky ismusoisti, dojmologisti, investigativní a přiopilí žurnalisti, soukromá očka, bývalí a současní okultisti Marxe, chudí američtí neúspěšní studenti, ti tu učili pěkným češtin cokoli, dále sofistikované rychlokvašné a zcestovalé, přirozeně též domestikované manažerky s velkejma… a s notebooky, taky mongolský šlapky, ostravsky tvrdé hospodyně, neúspěšný herec, vědec a etnografka ze Znojma a konečně ornitoložka od karlínskýho viaduktu, to aby bylo plno a nikdo se necítil vedle…
Říkat se mohlo cokoli a na kohokoli,
topoly byly přistřiženy a jedle, jako obvykle, ne tak zcela vedle.
Rusové přejmenovali Karlovy Vary a na „Báryšňov,
Pan Havel chystal svou básnickou sbírku „Slovo o neslově“,
divadel bylo v Matce Měst skoro a bezmála 700,
v létě bylo přehorko a v zimě nezimno i vně.
Kudy se dát a odkud pocházíme?
Lhostejno. Vyrvat, podědit, prodat či ukrást, nečervenat se a mluvit halasně.
V té době už se nečtlo a internet už zanikl,
dětem se v patnácti na druhé straně zeměkoule nestýskalo po ničem, co viděly ne tak zcela dávno za hlavou houpacího koně.
Nebyly hranice, nebyl jazyk, nebyl plot
Mnoho bylo fajn a něco špatně. /A On řval každé ráno, jsem vesel a nezničen…!/
Láska se vyznávala už bez básně, natož strof,
život končil bez závěti, beze urážlivých slov.
Pražský výběr 13 hrál pořád skvěle, ale málo,
ostatní blbě a ještě víc než často.
Evropská Unie číslo numero 7 podporovala těhotné a málo komunikující muže nad čtyřicet v tržní gramotnost a ve velikosti ňader,
kdo měl větší než dvojky, dostal zájezd do Tibetu a volňásek na fotbal „Španělsko versus junioři z Dolních Oužleb.
Ženy směřovaly z parlamentů s hadrem
na prach zpět do domácností, neboť pochopily,
že politika je pitomost, chtěly žít většinou s masážní vanou a s kudlankou nebo se psem
a péci domácí chléb a mít více nejistoty a méně nudy a taky větší penis.
Chci šukat s Diem!
Jenže bylo pozdě, protože nebyl, kdo by roztopil a ráno je pohladil nejenom hlubokým hlasem a tak tím víc a víc
se muži věnovali výhradně sobě, svým hrám a nosily amulety smíru a plodnosti.
V porodnici se sepisovala s kojenci rodičovská smlouva, souhlas s formulářem:“Já tobě vše, ty mně nic“, která zajišťovala bezpohlavní a nekonfliktní vývoj jedince s tím, že rodiče nemají nárok na kremaci – postupně se pohřbí samostatně a nebudou s tím nikoho votravovat.
Další krok vývoje, - úřední řečí světa a Antarktidy se stal zpěv a nedefinovatelný, na první poslech snad veselkavý hlahol. Byl do fis, ale to se nedá srovnávat.
Nikdo nikomu zcela přesně nerozuměl, ale ani to tak moc nevadilo.
Politické strany byly zrušeny, a tak bylo několik miliard občanů bez práce…
Jediný úkryt před pitomostí byl ve vesmíru, ale i tak tam pochopitelně vznikaly tajné spolky, navíc se proslýchalo , že jsou názorově jednotné a že tam jejich protagonisté chlastaj.
Založili prý také soukromé rozhlasové stanice, lunární síť stupidity: „Nemluv, směj se a furt stejně hraj“,
ale neměly valnou úroveň,
moderátoři tam moc mluvili a ne pouze o sportu a o šukání. Neměly tudíž mnoho posluchačů.
Kupodivu také, ve vzpouře slova a dechu. zrušili stupidní soutěže a také obsáhlé a nepřesné předpovědi počasí.
Jen jedno bylo podstatné.
Židi slevili ze svých ortodoxních zvyků – křesťanky se jim velice líbili.
Křesťané konečně pochopili pravý smysl nápisu I.N.R.I.
Byla zlevněna ropa, protože už žádná nebyla.
A Češi, až na několik vlastenců, prodali své a chalupy a šli chlastat do světa.
Cestování se tedy, spolu s ranní nahodilou a inspirativní olejomalbou, stalo včetně neumělého početí a týdenní abstinence, jednoznačně největší rozkoší života…
Nepříjemné na to bylo pouze to, že člověk občas nevěděl s kým čeká dítě, co namaloval a kde se to vlastně nachází. Někteří vytrvalci na tyto skutečnosti nepřišli celý život.
| 
