Dům stojí ve svahu.

Každý večer se otvírají okna

- sestry přicházejí pomalu

- všechny podoby

bez pevného tvaru.

Někdy vystoupají až nahoru,

sednou si do kruhu

s čajem a dvojkou červeného,

nejstarší si nasadí brýle

a čeká

na vteřinu

nejvyšší viditelnosti.

Směr potoku je jednoznačný,

ale vzdálenost břehů

a jejich porosty

můžeme v sobě ovlivnit.

Přeju Ti

i Tvým bratrům na druhý břeh

dobrou

viditelnost.

Budeme si hrát?

I v mlčení mluví oči

- někdy křičí

těmi dalšími podobami.