Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 22.11.
Cecílie
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Dospívání
Autor: ShArKeY (Občasný) - publikováno 22.6.2002 (00:47:01)
Nejlepší léta lidského života - dospívání, dalo by se říct. Všechno je ale zcela zcestné. Jde pouze o proceduru před "něčím". Nutné martyrium - malý pejsek instinktivně neví, že má lehnout, kdykoli uvidí sklopený ukazováček a nadřazený pohled. K tomuto musel přece nějak dospět! A ona slaďoučká smetana vědění a bytí je až na konci cesty učení se - tedy pokud jste dospívali plnohodnotně a "správně". Že jde o nejlepší léta žití? tak se utěšují tvorové, uvíznuvší ve stereotypní a nenaplněné smyčce, smyčce v níž se nemění nic kromě doby... nic kromě tráveného času.
 Léta plné diktátorství rodičů. A formování jejich dlaněmi - není nejpříjemnější být zalit z formy. Kterou upatlali rodiče s přednostmi a vlastními chybami. Bláhově se v pubertálním věku onen odlitek domnívá, jak je vyspělý, jak najednou vidí všemi barvami. Přitom si dobrovolně nasazuje růžové brýle při pohledu na názory vrstevníků a neatraktivní, šedivé brýle při pohledu na již vyspělé společenství - na rodiče. Po tom všem naivismu a pokrytectví se konečně vybaví každý odstín zelené... konečně dospějete, ale ovlivnit to nelze. Někdo bude číst Kantovy spisy a hrát si na filozofického boha ve společnosti, ale stejně nedospěje. Někdo ochutná kvanta ženských bradavek a "narazí nakonec na tu pravou", ale dopadne jako onen předešlý. Čím tedy dospějete? Přestanete se přesvědčovat o dokonalosti někoho jiného a sebe sama. Uděláte si den a "jen tak" rozkopete bezdomovci genitálie, pomočíte sako nejlepšímu příteli a ráno pocítíte nažloutlé sliny po otravě alkoholem - jo, dneska jsem byl svobodný, bez iluzí o životě a uvědomělý toho jak byly mé činy neetické a nemorální. Ale kdybych si tohle všechno nevyzkoušel, nevěděl bych nic - pokud si dítě nespálí prst, bude mít neustále touhu sahat na oheň, třebaže vysvětlíte jak pálí. Nechejte své dítě pro jeho dobro spálit.
 Stejně jako nový zub, deroucí se na svět - i dospívání bolí. Pro housenku není jako sex příjemné se zakuklit a přetvořit. Ale zcela fyziologicky nutné. Hloupé malé dítě čelí nevyrovnanosti sil na poli. Neurotická učitelka si dovolí malé dítě okřiknout, dokonce mu dát pohlavek, proč? Vždyť je to malé dítě, ještě malé dítě, tudíž nemoudré a nevědoucí. Tento hierarchismus v lidském povědomí by měl každého zrazovat dětských let, zrazovat chtění a vracení se do dětských let. Jakmile si jako lord zvyknete na klanění okolních hlav a sklopených, uctivých pohledů - komu by se chtělo vracet zpět do dob ponížení? Do dob dospívání? Lidé se ztrátou dlouhodobé paměti, či lidé neúspěšní a bez spokojené rodiny by rádi zpět. Zpět k oné bolesti vyhrožování nad nedokončenými studii, první facce za cigaretu v ruce, či za potrat šestnáctileté dívky. Že jste něco podobného nezažili? Že jste měli vážně radostné dětství? Ale to nevíte nic o životě - nemáte ponětí o jeho nekompromismu. Nezažili jste doby "nahoře" - mezi elitou společnosti, utahující si elitou a neustále spokojenou elitou, ale zároveň tam "dole" - utlačovaní a utiskovaní človíčkové, věřící v dobro a vítězící pravdu, utěšující se náboženstvím, lidé s neurózami psychologických učebnic. Kdo dostatečně neochutnal obě sféry, nikdy neuvízne mezi - mimo dobro a zlo. Nikdy nedospěje. A pozná svou hloupost u prvních životních problémů.
 Dám jako příklad "odlévání z formy osobnosti" život takového psa. Je jednodušší, než dítě - a dokonale se nám hodí. Když po onom chodícím polštáři nebudete nikdy nic chtít. Dáte mu vždy dostatek psího masa i psích hraček. Odblešující obojek, jeden čtvereční metr na své posteli a naučíte ho francouzsky... takovýto uskočí vycvičenému zabijákovi a lamači kostí, třebaže je soupeř ze stejného plemena. Nastane krize a tento pes nehupne letící kulce do cesty, aby vás zachránil. Takovýto pes se totiž nehodí na nic jiného, než to k čemu byl vychován. Tedy - člověk také nedokáže své schopnosti komunikace a své charisma zlepšovat pouze doma nad spoustou knih a učebnic. Jít cestou, přímou cestou za vzděláním a současným oželením vzdělání osobnosti..? nic se tím nevyřeší. Co je člověku po patnácti tisících čistého za měsíc, když se nedokáže přinutit, neumí (už z jeho podstaty dospívání) oslovit sousedku a pozvat ji na čínu? Ideální je obojí vyrovnat do určité hladiny mezi zobáčky vah, ale nikdy příliš nepotlačit a neudupat ani jedno, i když je ono "vzdělání základem".


Poznámky k tomuto příspěvku
langueur (Občasný) - 24.6.2002 > Jsem slabý, nedospělý, nedomrlý jedinec.. jdu někomu rozkopat genitálie.. doufám, že tě potkám :-)))))))))
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter