Půjdu.

Půjdu a vystoupím na horu Hospodinovu.

Půjdu mlčky a svůj zrak upřu k nebi.

Ostatně na cestě je lépe být mlčenlivým poutníkem.

Ale na hoře snad řeknu pár slov.

O pýše, o zmatku o rouhání, o beznaději a o depresích.

Pak sklopím zrak do ticha.

A z ticha vytryskne píseň o jitřní hvězdě a o tom,

že ráno zase vyjde slunce.

O tom, že úroda je dobrá a můžeme začít mlít.

Obilí na chléb je dost a s vínem to letos taky vypadá dobře.

Zůstanu do noci a zatančíme tanec s bratrem větrem

a sestra luna nám bude hrát na stříbrnou harfu.

Ráno sestoupím pokleknu a řeknu,

Hospodin mně vložil novou píseň do úst.