Když potkal jsem Tě na rynku,
tak krásná ses mi zdála,
měla jsi z květů sukýnku,
na mne ses pousmála!
Já ohníčky zřel v očích Tvých
a to mne zmátlo zcela,
když rolničkou pak zněl Tvůj smích,
má ústa náhle smělá
Ti vtiskla žhavý polibek,
já v náručí své rázem
Tě měl a pak jsem si Tě hned
položil něžně na zem...
Tam, kde se louka zelená
a hostí houf bělásků,
rozkvetla náhle touha má,
a změnila se v Lásku!
Vzal jsem si Tě tam vícekrát,
Ty vzdychala jsi slastně,
když šeptal jsem Ti : "Mám Tě rád!
A je mi s Tebou krásně!"
Proč Láska nemá trvání
až do skonání světa,
a po našem milování
je, krásko moje, veta?
Proč ze všeho, co věčné jest
Láska nejkratší bývá?
Marně Tě hledám u všech cest,
když den se rozednívá...
