Šestkrát pátý červenec všednodennosti (1996-2002) (aneb pointa se zamítá)
5.7.1996: Nevím, nakolik to udělal můj nový sestřih (á la Janek Ledecký), ale víkend byl báječný! Chovala se skvěle, jako už dlouhé týdny ne. P.S. Asi bych si měl umýt nohy…, ale nechám to na ráno – ráno moudřejšího večera! 5.7.1997: Vzbudil jsem se v půl deváté a zlou bolest zaníceného ucha jsem poměrně úspěšně zahnal umytím nechutné hromady nádobí a následnou masturbací - těžko říci, co pomohlo rozhodující měrou… 5.7.1998: Pouštím si Morcheebu a chystám se usínat poté, co jsem zakusil skutečně báječnou horčici Piccadily od Amory, toť pro chuťové pohárky rajcovně pikantní záležitost! 5.7.1999: Ač léto je již v plném proudu, mé popíjení má do konzumace z let minulých daleko, ačkoliv si paradoxně připadám jako větší alkoholik a včerejší hlavobřichabol bych rád oželel. Už jsem zlenivěl, usadím se v jedné hospodě (zachutnal mi novopacký Brouček) a tam i končím, kdeže jsou časy střídání putyk - Anděl, Jiřák, Mírák… 5.7.2000: Víkend se relativně vydařil – nepropracoval jsem se k té pravé, nejjuchavější opici, ale už jen přítomnost milé osoby (Jeff) je lepší samoty! Tím spíše, že naše „kumpanie nejvěrnějších“ se rozpadá a frekvence našich setkání se blíží nule… Toť přirozená smutnost, smutná přirozenost…(?) 5.7. 2001: Pobyt u moře mé milé prospěl, když si její tělo v noci prohlížím, ty tvary mi přijdou krásné a správné! A když už jsem u tvarů – zkusili jsme to ve třech – no, těžko k tomu něco říct.
5.7.2002: Posnídal jsem k obědu z nového, hnědého talíře mišmaš, sestávající z párků, cibule, papriky a vajec (nezapoměňme na jedno rajče – vařené!) a teď ležím na stále nesložené posteli (ohozy, pohozy, povlaky, sakra, prostě to, čím se v noci přikrývám, to myslím, postel, ta složit nelze, ta moje ne…) a mišmaš si hledá za průvodních tlaků ideální místo v žaludku!
|