Duet pro dva! Mě, ji a noc…
V tmě se rozsvítilo světlo a já,
malý chlapec u okna jsem prohlížel své leporelo,
stránku po stránce otvírám list,
možná hledám tajemství –
dno zamčených pokladnic.
Otevřen v jistotě - podstaty úplňku,
přivírám oči.
Otvorem záclonek,
do branek,
a chodníků,
bezedných dveří…
zamlklých poutníků,
Neslyšně pronikám.
Usínám a sním tvůj sen.
V samotě úplňku,
světla stínu poblázněn,
Opojen,
Opit,
K zemi tebou sražen.
Noc je má a ty jsi její stať!
Podstata z rozumu,
emoci vášně,
Složena z kousků črtek, pocitů a
podpostelních nočníků.
Jak malý chlapec z leporela,
z kolotoče momentu,
zavírám knížku a rozsvítím lampičku;
Bojím se noci a tvojí tmy!
|