Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Neděle 24.11.
Emílie
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Povídka (Zatím bez názvu.)
Autor: Mildouch (Občasný) - publikováno 13.7.2002 (17:02:40)

 

“Tak jak to s ním vypadá, doktore,” zeptal se nedočkavě muž s černými brýlemi.

“Vzhledem k tomu, že má za sebou tak náročnou operaci, je na tom celkem dobře,” odvětil mu dlouhán v bílém plášti. “Každou chvíli se probudí z umělého spánku.”

Ležící mladík namáhavě otevřel ztěžklá oční víčka. Těkavým pohledem se marně snažil najít kousek světla narušující okolní tmu. Snažil se vzpomenout, kde se nachází, ale nedokázal to. Bolela ho hlava. Asi za sebou měl další z mnoha prohýřených nocí.

Vzepřel se na loktech a chtěl se posadit na tvrdém lůžku. U stropu však váhavě zablikala modrá zářivka a za chvíli již osvětlovala úzký prostor jeho vězeňské kobky. Silná záře ho oslepovala a oči přivyklé temnotě ho pálily. Konečně se rozkoukal a mohl si prohlédnout svou celu. Nebyla zařízena až tak špatně. Vedle postele měl na plechovém stojanu zavřenou láhev minerálky a v rohu místnosti se nacházela celkem čistá toaletní mísa. Nemohl si na nic ztěžovat. Asi ho převezli někam jinam, protože naposledy byl ubytován s jedním tetovaným bláznem, který ho neustále přesvědčoval, že s novým rokem přijde konec světa.

Za dobu, kdy spal, mu pořádně vyschlo v krku. Otočil se na pravý bok a nedočkavě sáhl po plastové láhvi. Pohyb však zůstal nedokončen a místnost naplnil jeho hrůzný výkřik. Místo zápěstí měl nyní pouze ovázaný pahýl. Dlouho váhal, než sebral dostatek odvahy, aby se podíval i na druhou paži. Vypadala naprosto stejně. Z očí mu vytryskly hořké slzy.

Vzepřel se v loktech a až na několikátý pokus se dokázal posadit. Chtěl utišit svou žízeň, ale s krutým úšklebkem si uvědomil, jak je to marné. Zbytky rukou se pokusil zapřít minerálku a mezi zuby zachytil její plastové víčko. Prudce trhl hlavou, ale plastová láhev mu po chvilce váhání vyklouzla z úst a svalila na zem. Zoufale do ní kopl a bezmocně sledoval, jak se odráží od kamenné zdi a vrací se pod postel.

Posadil se a snažil se zachovat chladnou hlavu. Když už si někdo dal takovou práci, aby ho udržel při životě, určitě ho nyní nebude chtít jen tak zabít. Asi na něm ve vězení dělají nějaký lékařský experiment. Možná testují nějakou novou drogu, za chvíli přijde doktor, píchne mu injekci a vše bude zase v pořádku. Jeho mysl se stále odmítala smířit s tím, že má obě ruce nepoužitelné, ale netrvalo dlouho a přišlo kruté vystřízlivění.

Kdesi dole ucítil drobné šimrání. Pochopil, že je nejvyšší čas, aby si došel na záchod. Namáhavě se postavil a potácivou chůzi došel až nad toaletní mísu. Spustil pravačku, aby si rozepnul poklopec, ale zděšeně hleděl, jak se mu blízko rozkroku kývá zmrzačený pahýl. Jeho šílený smích se mu v hlavě mísil s teplem, rozlévajícím se mu v kalhotách. Chtěl zatnout pěsti a tlouct jimi do vlhké zdi, ale když mu došlo, že už toho nikdy nebude schopen, podlomila se mu kolena a bezvládně usedl do louže vlastní moči.

Až teprve nyní si všiml, že je v jednom z tmavých koutů umístěna malá kamera. Hořce se usmál. Doufal, že jeho věznitel je se svou prací spokojen. Ve zdi se otevřel malý otvor a na studenou podlahu dopadl obložený sendvič. Jak mohl očekávat, byl pečlivě zabalen v alobalu.

“Proč mi tohle děláš, ty hajzle,” snažil se ze sebe vykřičet bolest.

Místo odpovědi se schránka znovu otevřela a neznámý dovnitř hodil úzkou fotografii zalepenou v igelitovém pytlíků. Bylo na ní malé děvčátko. Až v tuto chvíli mu to došlo. To byl ten harant, kvůli kterému se v té bance začalo střílet. Ani nevěděl, kdo jí trefil, ale její hezkou tvář zalitou krví si bude už navždy pamatovat. U soudu se dozvěděl, že to prý byla dcera jednoho moskevského zbohatlíka, ale když mu četli rozsudek k dvacetiletému vězení, nevěnoval tomu pozornost. Až nyní pochopil, že malé děvče naplnilo jeho osud.

Vzepřel se na zbytcích svých rukou a hlavou začal zoufale tlouct do kamenného zdiva. V ústech brzy ucítil sladkou chuť krve z přeraženého nosu. Doufal, že každou další ránou přijde konec, ale když pohlédl na úhledně složenou roli toaletního papíru, uvědomil si, že jeho život bude ještě nesmírně dlouhý.



Poznámky k tomuto příspěvku
Keba (Občasný) - 13.7.2002 > No je to dost silný kafe, ale v té krátkosti má to hlavu a patu. Líbí se mi ti, akorát nevím jestli tu povídku mám ocenit úsměvem, jelikož se k tomu vůbec nehodí.
Body: 5
<reagovat 
 Mildouch (Občasný) - 13.7.2002 > Keba> Dík. Je fakt, že ten úsměv se k tomu moc nehodí, ale čím víc jich bude, tím líp...
<reagovat 
Čtenář - 13.7.2002 > Zkus se do toho hajzla vcejtit! Kdyby nemel ruce urcite by to cejtil, ne?
<reagovat 
 Mildouch (Občasný) - 14.7.2002 > čtenář> V rámci zkrácení před zveřejněním povídky, byl vypuštěn první odstavec. (Ve zkratce: Pracháč mluvil z doktorem, jestli je "hajzl" už dostatečně připraven, aby ho mohli probudit z umělého spánku po náročné operaci. Doktor váhavě přikyvuje, odchází mu píchnout injekci). Zřejmě to byla chyba, takže ho tam asi brzy vrátím.
<reagovat 
Kajman (Občasný) - 15.7.2002 > Dost husté, temné, ale velmi dobře napsané a až mrazivě pochopitelné. S tím necítěním, že nemám ruce, to nech, tak to chodí, první inuty je tělo "dezorientováno"...
Body: 5
<reagovat 
 Mildouch (Občasný) - 16.7.2002 > Kajman> Dík. Hlavně část hodnocení "... velmi dobře napsané..." potěšila.
<reagovat 
barlach (Občasný) - 2.11.2002 > Tak mě mrzí,že jsem to vůbec četl.Tak dobrou náladu jsem měl a teď si honem musím přečíst něco veselejšího....
Beze srandy,je to hodně dobrý!
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je osm + deset ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter