Atlantida

    III.

Rosa:

Po Zemi chodí bosa.

Zeleň:

Syčí:,,Mám hlad."

Modř:

Kýchá:,,Br.Br.Zima.Je mi zima."

Je to tak dávno,

tak bolestně dávno,

kdy v počátku příčina a následku

se sešlo Vědomí a Svědomí,

aby k obrazu svému stvořily lidského Askétu.

Zrcadlení:

Identická dvojčata na hlografickém pásku dějin,

čas jako žebřík,

minulost jako zlomené příčky,

takže ti nic jiného lidský Askéto nezbývá,

než pořád lézt nahoru, jinak...

Země,hvězdy,Vesmír,dimenze!

Zaseto jest,

dokonáno jest,

ale Šum-Svist stále znepokojuje.

Svědomí a Vědomí.

Oheň a led,

krev a voda.

Je to tak dávno,

tak bolestně dávno,

kdy na konci příčiny a následku

čas začal odpočítávat poslední vteřiny

bytí lidského Askéty.

               IV.

Tma bez konce,

bez konce strach,

ráj na konci samotném.

Popelavá tvář,

socha z mramoru,

zkamenělý otazník.

Satira o vzniku vesmíru,

0=pšeničné zrno,

srážka dvou zralých makovic nad Tunguzkou.

A přece se Země točí

i bez mé pomoci.

A přece E.T. listuje v kronice Akáše.

Rozum,

rozumbrad,

0=ječné zrno.

Cizá noc,

odcizené vlastnictví čtvrté dimenze,

zpopelnění ideí.

Všeho je dost,

ale času v prostoru čím dál méně,

protože gravitace přitahuje jen samé plebejce.

Cit,

soucit,

0=moře.

Miliony let samoty

v bohulibé domácnosti černé díry.

E.T.,my se známe?

Tma bez konce,

bez konce strach,

ráj na počátku jsoucna.