Když svítá říkám říkáš : už týden jsem nebyl doma
v koruně stromu, na Praze 19, volavka popelavá si čechrá peří
a všichni kuřáci umírají současně v 5:15 ráno kdy
se před tebou dělám představ si déšť a nebo ne
protože i v šedesáti se lehce řekne : jsi sladká sladká sladká a
já culím krev i v půl šestý ráno a povykuju a počítám kolik oken
ještě svítí nebo už svítí a dělníci a matky jdou do práce říkáš
už jsem týden nebyl doma, Javier Cura opět v tady! hlásá
plakát v praze 19 hlásá plakát : „dětskému hřišti se: vyhnout!“
Mortality is fatal gentility is fine! Broukám si když v jeho autě
brečim pro tebe broukám si když v tom přiběhne školáček s brýlema
Javier Cura opět v praze a jéje ty sis rozbil kolínko?
to nic, podívej, teta se rozbila celá, and his shot bids me go!
A tak jdu. Na nábřeží potkáváme Věru, Věro!
will take her hat and run šeptáš mi únavou už jsem týden
já vím já vím svítá zrovna v 5:40 se ve druhém patře
v praze 19 – v Ozvěnách rozbrečelo jedno z dvojčat melody new for me a hlavně
bez chyb příště bez chyb protože rascality is heroic, insolvency sublime
Svítá zrovna, v šedesáti podlehnout a pak si to provinile udělat ještě
před odjezdem svítá zrovna v 5:40 to jsme byli ještě spolu
když si volavka popelavá v koruně stromu rovnala pera
svítá : Our fathers being weary
|