TKALCOVSKÝ ČLUNEK
Život je jako hlubina,
kde všechno končí, začíná.
Plyne jak vody vodopád
tím proudem dálek, chvíli chlad.
A tkalcovský člunek utíká
rychleji, než myslíš.
Stojíš na hoře Olympu,
vše ke tvým nohám se sklání,
poté v hlubokém okopu
pro tebe jen pád je k mání.
A tkalcovský člunek utíká
rychleji, než myslíš.
Slyšíš hlas v dáli křičící,
snad dítě v plence plačící.
Slzy stékají po řasách,
vzpomínky, či tvůj dávný strach?
A tkalcovský člunek utíká
rychleji, než myslíš.
Krása rozkvetlé zahrady
plamenem svíčky zahoří
a zhasne bez náhrady.
|