Zaraženě se posadila na postel.
"Sou tam dva kartáčky na zuby. V koupelně."
Podrbal se za uchem a chvilku hledal ty správný slova. Už žádný lži. Slíbil to.
Slíbil si to.
"Já vím."
"A dál?" zeptala se opatrně.
"Jeden je Elišky."

/ do you want my love
let's play the game /

Mával rukama a křičel něco o bláznech a půlnoci, ale nebyla schopná si ty slova pospojovat. Obula si boty a jen se na něj tak koukla, jak tam nevěřícně stojí a neví, co dál říct, a přitom tam sama stála úplně stejně nevěřícně a nevěděla, co říct. Nerozloučila se, neměla na to sílu, jen ho poslala spát a zabouchla za sebou dveře. Jak symbolické. Dřív se oranžovejch nocí bála a raději by u něj zůstala až do rána, i kdyby po sobě šli třeba nožema, jenže časy se mění. Časy, a s nima taky... Všechno ostatní.

/ if you think i lie
then you won't understand /

Hned jak mu ze rtů vyklouzla věta o tom, že včera trochu přemejšlel, věděla přesně, která bije.
Která odbila.
"A dál?" pobídla ho tiše, aby pokračoval, přestože nepotřebovala další slova k tomu, aby pochopila.
Přemejšlení vztahu nesvědčí. Rozhodně ne tomu jejich.
Kdyby trochu přemejšlel od samýho začátku, těžko by se do ní vůbec dokázal zamilovat.
A on to dokázal. Moc práce to nedalo.
Stejně jako nedal moc práce opačnej proces.
"Možná bysme si... od sebe měli chvilku odpočinout."
"Chvilku odpočinout?" Převalovala ta slova na jazyku a měla chuť je vyplivnout.

/ tell me something nice
touch me with your hands /

Kolem zastávky se motali tři slizký chlapi. Neměla strach, jen posunula volume ještě o trošku nahoru, aby neslyšela, co říkají. Pak přijel trolejbus a ona zůstala sedět.
A ten nejvíc slizkej chlap se na ni otočil.
"Vy nejedete?" vyčetla z jeho rtů a najednou vypadal úplně jinak, chlípnej pohled jako by se změnil ve starostlivej. Ať je to jakkoliv paradoxní, teprve teď se v jejích očích zaleskly slzy. Zavrtěla hlavou a koukala mu pořád do očí.
"Proč?"
Pokrčila rameny. Jak jinak to vysvětlit ve dvou vteřinách?

/ say it to my heart
that you want my love /

"Máme to dokonce v horoskopu, sleduj," hodila před ni časopis a zapíchla prst doprostřed stránky. "Blíženci plus Střelec. Cituji. Zapomeňte na to, co bylo. Koukejte před sebe, ale raději každý jiným směrem. No to mě poser!"
"No, hlavní blbost byla vůbec si s nim začít! S Blížencem! Ty vole, Blíženci sou nejhorší zlo... Od nich radši dál. Věř mi."
"Hm," sklopila oči a ušklíbla se. "Akorát že ten Blíženec jsem já."

/ i won't be afraid to cry
we laugh all the time /

Eliška odjela na dovolenou a on se nudil.
Samotu zabiju tebou na pár dní, řekl si po vzoru jejího oblíbeného UDG songu a rozjel se za tou, které UDG nic neříkali.
Přivítala ho s otevřenou náručí, protože Lukáš odjel na dovolenou a ona se nudila.
A když se oblékal, aby mohl vypadnout dřív, než se ona vzbudí, vybavil si její tupě šťastnej úsměv, se kterým usínala, a něco se v něm hnulo. A tak shodil hadry zpátky na zem a lehl si k ní.
A pak mu pomalu začalo dotejkat, že kromě samoty zabil ještě něco jinýho.
A že ten kartáček musí pryč.

/ stop being scared
i want your love /