Slunce skrývá svou tvář
To aby nevidělo můj pláč
Mlha všude rozprostřená
Nikdo krom mne neví co znamená
Proč rudnou víčka má
A nabíhají jako těsto na lívance?
Proč dýchám ztěží
A myslím na zločiny bratrance?
Proč míchám těsto
Se zločinem hrdelním?
Není vše stejné a rovné
V důsledku konečném?
Není vše lhostejné
Přes zřejmá minulá objetí
Kdy svět čekal na každý
Posunek od našich myslí a těl?
Vše vítr rozvál
S urputností touhy
Jít rovně a stále dál
Přes mrtvoly a zápach
Z jejich těl
Přes zvířecí skučení
Bolesti lidských schránek
Kdo právo na život dal
A kdo ho bere
Naproti tomu ruka má
S mečem tne a nezebe!
|