"Paní, ještě chvíli nadávejte mojí ženě a vlítnu na vás!"
"Vona mi říká, že sem píča! Jo, píča mi říká!"
"Co lžete! To vy jste jí napadla! Vy jste jí řekla, že je píča!"
"Paní vedoucí, zase nám tu chlastá před krámem a odrazuje zákazníky!"
"Okamžitě se seberte a jděte pryč! Kvůli vám mi sem přestanou chodit lidi!"
"Já jsem taky zákazník. A můžu si chlastat, kde chci!"
"Tak, a jdu volat policajty! Na takový jako vy se dřu a platim daně!"
" Na mě nic neplatíš, krávo! Já tobě platim za víno... a máš ho hnusný!"
Křik se konečně vydal po rozkolísané diagonále na opačnou stranu náměstí. Kluk nacvičující freerideové triky na poslední chvíli uhnul před letící lahví.
Na jaře dům zmizel. Jen občas z kopřiv vylezla kára. Slídit po železe. Nebo hliníku. Nebo mědi. Přežraná k prasknutí na sebe hodila deku a nabrala směr výkup. Poslední dobou často odpočívala, kopec se jí zdál delší a delší. Z časovky se stal etapák, z váhy stupně vítězů.
"Vstávej, chčije nám skrz strop!"
"Tak vem hrnec a di ho dát na půdu!"
"Už žádnej volnej nemáme!"
"Tak v čem vaříš?"
"Já přece nevařim... debile!
Pil hodně. Sám. Pak mu v baráku začalo něco ječet. Kára zrychlila.
" Budou vánoce."
"Mám se posrat?!"
"Kreténe!"
Lehal si opatrně. Aby si nezlomil játra. Zežloutl a přestalo mu chutnat. Nevstával.
"Furt leží a nežere!"
"Zavolala jste doktora?"
"Proč?"
Křídla se s úderem složila.
"Hned nad nima prodávají věnce. Mohli sme to sfouknout najednou!"
"Ten žádnej potřebovat nebude. A nehul... nebo nám chytne v penálu!"
Za jedna, za dva, za tři. Chlaďák. Pec.
"Ne, na vdovský důchod nemáte nárok. Ne, společná domáctnost nestačí."
"Píčo!"
Když domu propadla střecha, kára prolezla zarostlým vchodem. Projela městem a zmizela.
|