DEN 1

....protože nejsme vládci aut tak se náš LUXUS klan dopravoval železnicí. Přestože vlak měl asi hodinu zpoždění, dorazili jsme na místo určení včas a v plný parádě. Roméro, Filda, Pan Zdeněk and me. Zdenda nás hnal neboť měl strašnou žízeň. (lamentoval už cestou) Vcházíme na fajn dvorek klubu Sedmička v samotným hysterickým centru Tábora. Překotný pozdravy s místními i přespolními bratry. A hurá na na bar aby byl člověk trošku povolnej než začne rámusit první soubor. Cestou si všímám samých manželských i nemanželských párů(dětí?). (Zítra je dětský den) Je tu už docela příjemně naplněno. A pak to začlo. Vzhledem k tomu že bylo pivo 11, 12,13 a naše šťastný číslo bylo samo s sebou to nejvyšší, jsme se po prvním drinku setkali s očima trošku dál od sebe než bývá zvykem, až to Roméro ohodnotil slovama: "já jsem si chtěl dát jenom pivo a né se hned ožrat." Dobrá dobrá, dáme si pozor a budem pít střídmě(taková kravina). Do toho už LYSSA se svejma májovejma písněma plný lásky(chcípnu sám) ...Podle zákulisních informací se Pan P.S. bassa pilně připravoval z lahve už cestou do Tábora. Príma. Zařvu si hit LAVANGDA. Najednou na mě cosi skočí..áááá maestro JOB(frontman kapely L´Point). Něco mi šeptá, už si nevzpomínám co..hehe. Při v závěru Dextry přestala na chvíli Hunovi fungovat basa, (nějakej incest na mixpultu nebo co). Pan Zdeněk to chladně zhodnotil trefnou poznámkou. ..Nohoho a teď to Petr rozbil. Z čehož jsem nevyšel. Když se připravovali Landmine Spring, už jsme korzovali a společensky se bavili případně znemožňovali. Dostal jsem vynadáno od Záhoře za oblečení .."prosimtě dělej s tím něco to jsou kombinace tohleto" a ukazoval na mý bermudy od maminky. Naštěstí se mě zastala jeho žena.."Nech ho!" Dík. Pár týpků uznale zhodnotilo mojí bundu s Lochmyho ornamentem.."Vole v tom jsi tu byl loni, co?" Ano přiznávám...

Seth Landmine Spring mě zastihuje připraveného a pozorného. Vnímám silný melodie, ale chtělo by to trošku bláta, působí to na mě příliš dokonale. Moje pozornost se vytrácí jsem jinde a nemakám. Možná něco povídám Fildovi (pamatuješ si tuhle chvilku vole?)

Po koncertě zahajujeme s hošama ze Strakonic diskusi, zjišťujeme že jde o moooc milý kluky "kámoši vod whisky věčně v prdeli" Filda přirovnává zpěváka k Noelu Galagherovi z čehož je frontman Landmineů upřímně nešťastnej, povídá nám, že se s tím setkává docela často, ale, že už se s tím učí žít a že jeho pravý jméno je Jaroslav. Povídáme si s jejich druhým bubeníkem, on se jen tak plaše usmívá a moc nehovoří. Odpadám, jen tak postávám ve stínu a  pro sebe si přehrávám scénu s filmu DJANGO pak přecházím ke scéně z Tenkrát na západě a zakončuju Nemocnicí na kraji města. Je stále co vnímat. Najednou se ozve : JAROSLAVE! to Filda zkouší jestli si dobře pamatuje jména. Je odměněnej obrýleným úsměvem. Galagher je pro tento večer zapomenut. Ale to už:

Waawe Waawe moje srdce plave. Upozorňuju Roméra na plenky protože z tohohle se posere. Velice roztomile je uvádí holka z CESTY. Kluci jedou. Jejich novej program jsem měl tu čest vidět před měsícem na Sedmě(v Praze) a byl jsem v rauši. Moje komunikace se pak redukuje pouze na koktání (kokotání) a není se mnou kloudnýho slova neboť jsem okouzlen. Roméro pilně a soustředěně poslouchá a sleduje pana flétnu-saxofonistu-harmoniku. Flétna je Romiho parketa a láska s kterou válčí jak rudoch. Chodim si pro piva nedokážu totiž stát na jednom místě. Voajeřim shluky lidí. Zpozoruju známej obličej kterej leta potkávám na všemožnejch akcích od starý klamovky přez Meziploty po Řev řevnice, a spousta jiných kult. akcí. Pro sebe si říkám, jéje kde se tu vzal tenhle alternativní pán. (po FreeDimu jsem zjistil kdo to je..sám mistr Antonio Kocábek..legrační)

Dál se věnuju pivu a hudbě. Zjišťuju, že chasníci od Gnu (kytara,bicí) docela pokalujou, směju se tomu od ucha k uchu. Filda někam zmizel asi chcát, protože Filda vždy když někam mizí je to na záchod, on je to kluk vychcaná. Waawe dohráli ani nevím jak. Jdu k Romérovi "Tak co?" dostane se mi jasný odpovědi"...Ty vole."Tím je to ložený.  Bavíme se s Panem Zdendou: Waawe? ..ALE mě se to vůbec nelíbilo (kdo Zdendu nezná teď je uražen v koutě, jenže to je holt jeho opileckej způsob jak vyjádřit svůj obdiv a respekt.. docela by mě zajímalo jak se skrz tuto komunikační anomálii seznámil se svojí milou) Do toho k nám přijuchá jak skřítek Tomina (L´Point-kytara) kterýmu jsem ve svým osobním diáři začal říkat pan Kalný. Tomina hlaholí: Tak co industrialisti líbí? Ano ano říkáme a objímáme Toma kolem ramen, protože je to kluk neodolatelná a pasujem ho na čestnýho člena našeho LUXUS klanu a Tom je rád.. Lukas the Stryiker (bubny v LYSSE)se do nás pouští přímým dotazem: Hell.. totiž, hele a kdy přitáhnete ty svoje mlátiče? Zjevně se neorientuje v našem unsbale, protože stojej přímo před ním v podobě Fildy a Roméra. I mistr pilot se občas utne..Lukas je zasvěcen a zjevně potěšen. Pak se připojí Mudr. Prcín(Lyssa-kytara) i s pivem v ruce. Roméro neví o koho jde, když je mu vše polopaticky(Ručně) vysvětleno, dodá s úsměvem dítěte: Nojo jak bych tě mohl poznat když jsou z tebe vždycky při produkci vidět jen zadní kapsy u kalhot. Kupón jest odhalen a zajat. Filda si v nějakém dobrém rozmaru myslí že Lukas a Kupón jsou bratři a taky se tak k nim dle toho chová, Laškovně se přitočí do Striykerova zornýho pole a dí: "Tak jsem mluvil s tvým bratrem.." Záhoř zmateně trhá hlavou "Cože on je tady???". Je to zmatek nad zmatek..Zmítám se v salvách smíchu. Kolem proudějí Mistři od Gnu Pan Šimek nalitej, Olda se ještě drží, slyším ho říkat nějakýmu kamarádovi: hele kdybys měl pocit že Petr hraje blbě na kytaru tak to sveď na mě, to hraju já blbě na bubny. Cejtim dobrej hlukovej lov. Olda jde ještě někam k baru a míjí mě, nevím proč ale najednou mu vložím do očí slovo SANDOKAN. Olda se mrkne za sebe aby se ujistil jestli mluvim na něj když zjistí že ano koukne se na triko.."ale já nemám triko ze sandokanem...?" odemě žádná odezva. Olda přemýšlí..a s přivřenými víčky zahleděný kamsi na západ, zasněně pronese"a nebo že bych já vypadal jako Sandokan?" a odchází odehrát nejhustší set ve svý kariéře.

Gnu jdou do teho pohlavě pohlavně. Rvou se s tím jak boží bojovníci. Šimek kytarou opřenej o bednu aby neupadl, Olda v záplavě vlasů, který si vždy v pauze pečlivě upravuje směrem za uši. Martens a jeho záda jak nová země ohnutej za basou až někam k podlaze krytin. a pan Aran pan vítěz. Znám to všechno, řvu texty s klukama ohejbám se a vlasama řežu místní vzduch. Už nevím v jaký songu se Aran přiblíží k Martinovi a vysekne mu hltavej polibek přez bradu až na krk a ještě jednou. Kluci jedou jak dřevorubci. Kácení stromů hluku a pomalé stmívání. V první řadě jsou asi tak šestiletý dětska, zacpávaj si uši a nevěřícně civěj. Adam hlaholí "jóó ty tady byli loni na Esqmeg". Je to hustý. Blíží se konec. Apokalipsa v podobě Elvise Tysona je klasická zavíračka chlapců z Hodkoviček. Vidím Roméra a Fildu mířím k nim vrhám se na ně s radostným řevem -objímám Líheň Luxus Klanu kluci mi to oplácej se stejnou intenzitou je to osvobozující pocit. Dochází na klasické parodování Ádošových textů, (aby se uvolnily nahromaděný emoce i nemoce)..jaká je tvoje Ganga ..jaká je tvoje gangréna..jaká je tvoje cysta..já a mosaz atd..  Pak to víří. S Ádošem hovoří jakési pýřící se děvče které obdivně hodnotí jejich výstup, Filda do toho vstupuje se svým památníčkem nechává si tam vtisknout podpisy Adama a Oldy A jedeme dál. Filda našel pro dnešní večer svou mantru, každou chvíli z něho vypadne: Rád tahám ty tvoje hory ty tvý vrcholky a špičky(Esqmeg poznamenaj snad každýho) občas vzniká pikantní situace když se Filda zapomene a tuhle svojí mantru pronese před ušima a očima nic netušících návštěvnic FreeDimu..

Najednou zjišťujem že nemáme bágly. Je nám to tak nějak jedno. Vím že nebudou daleko. 

Some another place je další kapelou v nabídce tohoto dne. Zastihují mě, už jetýho jak sáně po sezóně. Udivuje mě intimní atmosféra jakou vytvořili uvnitř klubu. Mahulena mi říká: "Po tom řádění a hluku od Gnu je to ambrosie pro moje uši.." Příjemný zklidnění. Líbí se mi to moc, ale je plno takže se stavím na špičky a vrcholky. Nakláním se jak z vlaku, dlouho to nevydržím,  Filda mě furt s něčím otravuje je nalitej a chce si povídat. Nechávám atletiky v podobě snažení se něco zachytit a uchyluju (úchyluju) se někam kde mě mají rádi hehe.

Koncert skončil. Roméro se snaží navázat kontakt s barmankama: Nasadí neutrální výraz a spustí (v naprostý nevinnosti o kterou se ani nemusí snažit neboť je nevinnost sama) prosimtě mohla bys mi poradit nějakej příjemnej výlet do okolí Tábora víš, my se tu chcem zítra trošku porozhlídnout a rádi bychom nějakej typ? A cpe jí před oči mapu. Děvče odvětí odměřenou větou plnou ledovcovejch plání: To máš smůlu chlapečku já jsem totiž z Brna. Tohle by odradilo i údernější padres. Já a Filda se do ní v pseudo flirtovací koketerii navážíme. Roméra se ujímá jekejsi místní borec ochotnej poradit cestu, naznačit směr, zpřeházet víru o smyslu změn. Takle to s Romérem dopadá často. Na baru se dávám do jednostraného hovoru s Patrikem, míhá se mi před očima hustím do něj samý láskyplný verše, vidím mu na očích, že mě nestíhá, že by už nejradši šel ,jenže já pro dnešní večer nechal takt hodně daleko, hodně hluboko. Naštěstí pro Patrika mi dochází nit a on může v klidu zmizet.

Usínám...jak to u mě při takových akcích bývá zvykem

Po milosrdném probuzení(vstávej vole) balíme stuff´(zjistíme že nám je hlídala pani od baru) Roman ještě jednou pokouší svoje štěstí(?) a na rozloučenou ještě diplomaticky (?) zaútočí k baru: ..Hele tys nám ty bágly schovala schválně co? Abys přilákala naší pozornost a my se tě museli ptát. Dívka s vážním výrazem ve tváři odvětí: Tohle si budu PAMATOVAT.. a sakra. (V sále se ozve zvuk ze soutěže riskuj při špatný odpovědi.."tududu-tu"). Odcházíme na afterparty do Orionky,  většina kámošů jsou už na cestě nebo na Cestě. Stejně tak i pan Zdeněk. Zdenda si teorii Luxus klanu vyložil po svém a šel v doprovodu Krejtscha´sFamily. My Bloudíme.. vcházíme do nějakýho klubu. Tam zjišťujem že to není Orion ani součást žádnýho jinýho souhvězdí. Dáváme se na ústup. Nakonec najdem poloprázdnej klub. Zjišťujem že jsme na správném místě. Jenže snad až na basáka z Waawe tu už nikdo není.

Balíme to. Vyrážíme do tmy hledat nocleh v čele s Romérem. Kráčíme míle a míle těch cest, když v tom potkáváme 2 cyklisty, nikdo jinej nez Patrik K. a Tomáš B.(Waawe na cestách) Vypadají jako milenecko-spikleneckej párek, protože kdo by se kolem 5h ráno takle ležérně projížděl po Táborských stezičkách asfaltu. Zastavujeme je z divokejma zdravicema: "Patrik a Duffy!!"Kluci si berou od Fildy zástavu v podobě pulitru kterej ukrad v Orionce s tím že jí v pořádku vrátěj zpět. Ptáme na nějaký místo k ležbě. Něco nám ukazují a radí a pak peláší pryč. Nám se místo, který nám poradili, zdá příliž daleko a tak s vydatnou pomocí páně Romérově přelejzáme zeď, kterou máme hned po levici a ukládáme se pod mohutným stromek k hajání . Filda si ještě v leže a ve spacáku zapaluje cigáro, které mu hned po té upadne na krk a dál do spacáku, Filda cígo né a né vyklepat zdá se že brzo vzplane jak mistr Jan. Ve snaze zabránit požáru chová se jak žížalka na háčku.. nakonec je snaha okorunována žezlem úspěchu. Požár uhašen. Takže můžeme konečně spát neboť pomalu začíná svítat

DEN 2

Ráno je jak desetitunová nálož plná světla a větru. Ošaháváme místo abychom zjistili kde jsme vůbec spali. Božínku vždyť je to hřbitov. No to je nátěr. Bloudíme po parku, hodnotíc včerejší mejdan. Nějak nemůžem najít cestu ven. Sakra! Když tu nacházíme otevřená vrátka (cca 5m od místa kde jsme včera tak náročně přelejzali).

Jsme rozhodnutý najít nějakou knajpu kde bychom se trošku vyprostili a oprostili. Roméro pln nadšení vyráží. Těší se na výlet. Jdeme po silnici pod centrem Tábora. Lavičky zítka a sráz až Lužnici nádhernej výhled. Mraky hnaný větrem se svým stínem sunou po zelených pláních a horizont je opět ideální úsečkou pro zrubaný chlapce jako jsme my.. Dáváme se doleva směrem k nádraží. V jedné boční ulici nacházíme spolehlivej podnik, v podobě slušný čtyřky(vlevo dole) Dělnictvo na obědě a pár důchodců. Objednává me si p.i.v.o. a jídlo u bodrého výčepního. Povídáme si o včerejších kapelách a dojmech z nich. Pivo nám chutná jídlo taky.. na Roméra, během hovorů z matlán, neustále sedají mouchy. Já překlenuju kocovinu poetickými výlevy. Filda do ticha hospody brialntně zhodnotí jakého si právě příchozího hosta... ááá přijel autem. Jaks na to přišel? Ptám se. No viděls ty jeho mokrý záda? A sakra. No a my jsme přijeli z lyží a nocležíme na hřbitovech, punk vs punk. Játra moje, blesk z čistýho jara, sáně v ledu, čára je břeh i rantl a moje mládí se převaluje v poklidných ...blablabla

Voláme NeZdeňka pátráme po jeho mentálních ostatcích. Cítíme z jeho hlasu klid chlápka kterej to má všechno na řeznickým háku a žádná láska pro něj neni dost lákavá a žádnej půllitr dost mladej. Domlouváme si sraz. Po hoďce si Neustupnýho-torroristu vyzvedáváme v HOTELOVÉ! restauraci. Pravej luxus klan, Zdenda vypadá jak po tejdením tahu.Jak pěst na oko mezi distingovanými cizinci s dětmi. Popíjí pivo a jí párek?? Kolem něj běhaj pinglové jak kolem nějakýho lorda. S tekutýmj výrazem a šmajdavou mluvou nás vítá: Áhaha pánové našli mistra u svátečního oběda. Cítím se poněkud nesvůj v tomhle nóbl prostředí. Mám neodkladnej pocit že moje boty zanechávaj na zdejších peršanech koláče prachu.. a taky, že jo. ..

Bereme Zdenečka a jdem na výlet(?) Vykračujem si volnostylařským způsobem, Roman s ubaleným žvárem, já ač nekuřák mocně potahuju s Fildovejch zásob a Filda? To ať posouděj další generace... Zdenda se potácí a směje se tím svým "jóó ho hóó" a vypráví svůj životní příběh.... 

Slunce je v nadhlavníku, vzduch nás větrá. Ulice města Tábor jsou víceméně prázdné. Stáčíme se po větru a potkáváme JOBa v plný polní. Kérky na rukách černý brejle tzv kapky. Směje se odevzdaným hehe. Takle asi probíhaj ty určující setkání pošahaných umělců o kterých se pak točej vysokorozpočtový filmy. Dovídáme se o jeho kolizi s chodníkem. "Hele to takle jdu, a najednou vystřihnu takový záda žes to neviděl" Lákáme ho na výlet, jenže mistr má svůj směr takže se loučíme s příslibem večerní hlukový orgie. Na svý cestě za sobotním výletem ještě potkáváme chlapce z Deverovky kterak do svýho draka nakládaj bicí. Kynem jim na pozdrav a přejem mnoho úspěchů v životě v práci a tak podobně.

Jako na zavolanou před námi vytane obchod s lahvovým zbožím. Zásobíme se co to jde(+olivy, a jiné) Scházíme dolů k Lužnici kde sveřepě obsazujeme prázdné dětské hřiště. Rozplácneme se pod stromy kolegové obsaděj prolejzačky houpačky houpací koně a jiné zábavní zařízení. Výlet po okolí Tábora se úspěšně podařil aniž bychom opustili samotný město. Některý geniální věci se zkrátka dějou samovolně     

Piknik je úžasnej jsou načnutý různý neobjevený filosofie a nevyzkoušený polický systémy. Během našich rozhovorů nás míjí starší paní s dětmi z dálky slyším jak povídá svým ratolestem: "Podívejte děti, když se nebudete učit tak dopadnete jako ti pánové támhle" a kývá směrem k nám. Dáváme jí za pravdu. Ale to už pomalu nastal čas konce našeho úspěšného výletu po okolí Tábora a je třeba věnovat se povinnostem. Berem svý saky paky a jdem na Sedmu. Je takový chladnější pozdní odpoledne. Sedma je trochu jak po vymření Tomina v protestním spánku na lavičce s vlasama až ve spáře dlažby, volně bloncající kluci z Deverovky. Milhaus vyčerpanej čekáním: Mě už to tu nebaví. Očumuju břeh plácek tácek, beru si z Tominy příklad a zalehnu na druhou volnou lavičku. Trošku se zahloubám když mám najednou takovej divnej pocit otevřu oči a chvíli nevím co vidím aaa už se mi rozjasnuje, přes celý mý zorný pole je úsměv a Adamův: CO je?? Vloží na mě. Ále jen tak ležim. Nicméně koukám že pomalu přicházejí ostatní. Takže jdu k baru.

První kapelou dne jsou Wollongong. Byl jsem na ně natěšenej už od Efka. Je to prima. Filda hned ty vole tohle je NIRVÁNA beru to se všema význama tohoto slova. Broučkův originální postoj za basou je fakt originální Tod vypadá jak mladej vysokoškolskej profesor. Bubeníka moc nevidím, ale slyším. Opět vysoký body mezi námi v Luxus Klanu. Záhoř nám k tomu vypráví zážitky z letního turné kdy z Wollonama a Gnu jeli po centrální Evropě. Info se vším všudy. Chodíme pro piva jak pro vodu(vzhledem k tomu že jsem sebou neměl ani korunu, mě to dnes s odstupem času připadá jako zázrak) Roméro se smiřuje s barmankama kouří s nimi dýmku míru….

..........pokračování příště