Kdo?

Stín stínu Slunce,

lež lži pravdy,

světlo světla pekla.

Historie, ta optimistická tragédka ve válečné vřavě,

a čas, ten zpustlý sklerotický erotoman,

v sobě našli vzájemné zalíbení.

Lilie pro Lilu.

Tulipán pro tuláka.

Mečík pro meč a přeslici.

Maceška pro macechu.

Růže pro Cyrana.

Líbezné líbeznosti po klavírním koncertu.

Zdvořilé zdvořilosti mezi Andělem a žížalou.

Laskavé laskavosti mezi človělem a lidožroutem.

Žena-milenka ztrácí svou tvář

a hvězda nad ní pozoruje  zvědavě

tu groteskní proměnu.

Kdo ví,

odpustí

a kdo neví,

hodí šavle z toho do zelí.

Sirotek vteřina,

vdova hodina,

ženich den

a obhájce život.

Žena-milenka se bojí toho,

co vzejde z tělesného sblížení historie s časem.

Utrpení se zlatou obroučkou na hlavě?

Velekněz s hákovým křížem po funuse?

Ďábel lži pravdy?

Pseudonym stínu Slunce

a nebo Ježíš Světla pekla?

Kdo ví,

naprázdno nesýčkuje

a kdo neví

hraje si na totálního blba a analfabeta.

Lilo,macecho,tuláku,Cyrano,

zapalte pochodně

a ukažte Charonovi cestu z říše mrtvých ne svět Boží

do komnat lidských,kde vládne tuhý boj mezi přeslicí a mečem.

Kdo více za úsvitu přeje štěstí milencům?

Skřivan nebo slavík?

Kometa či Venuše?

Casanova nebo Hitler?

Žena-milenka natahuje ruce na pozdrav...

stín za ní se pohnul.

,,Jdi si.Jdi.

Vesmírem poletíš s E.T.,

historie a čas tě obelstí a zradí,

ale ke mně se ve vzpomínkách vrátíš."

Kdo ví,

mlčí

a kdo neví,

vědět nechce,

protože se strachy klepe sám o svůj mrzký život.

Lilo,macecho,tuláku,Cyrano,

až Charona přepadne nuda,

zaveďte ho na prohlídku do hnízdečka historie a času.

Vstupné je vaše Smrt.

Lež stínu Slunce.

Světlo lži pravdy.

Stín světla pekla.

Kdo ví,

ten odpoví.