Třepot rudých křídel...motýlí závany ibiškových vůní...

Skrýt se v  Scarletiných barvách...

Nebýt viděna přežívajícími...

Vymazat tu masku, co mi obličej leptá...

Rudé lístky fénixů...překrásné,přetrhané žíly jejich věčnosti...

Pochytat plačící, slizké trubičky...

Obnažit jimi porcelán na rukou...

Nemusel by svírat horké kusy masa...

Ostré dotyky hvězd...ledem protkané jejich míchy...

Nechat se tím radioaktivním kašmírem pobodat...

Znetvořit nahořklé záhyby úst...

Přestat lhát nakaženým...

Cynický pláč chrp...tučné krůpěje moučných červů...

Polapit své tělo deštěm tekutého dusíku...

Vyžrat jizvy, co nám způsobili...

Zadusit vzpomínky na budoucnost...

Elektrické výboje tuberkulózy...načernalá perleť měděnky za lajnou...

Vtisknout pohled do kouzla Supernovy...

Zkapalnit, degenerací hvězd, poleptané oči...

Přestat vidět nebe na stěnách...

Pohanské mramorové hostie...hymnus kosmonautů za nekonečnost...

Rozmočit slinami vločky kryptonu...

Vyblít prohnilé šarlatové vnitřnosti...

Zastavit břišní krvácení...

Kaple hexagonových bohů...vyšinuté teorie o znásilnění...

Prolít krev do jejich dlaždic...

Zamořit kontaminovaný mozek...

Prorůst mokem do samotného nitra...pro jejich zlatem vyšívaná roucha...

Echelone, já nevěřím v bohy...