Hraní v písku

Vedou ji temné tváře

Kolem žhnoucí pochodní záře.

Čarodějnici vlasů slepených,

Očí havraních.

Slova mumlají

Černá ústa děsící

Soudní síň přítomných.

A dítě na pískovišti,

Uprostřed toho děje,

Jednoduše si tam hraje.

Krev hnije na šatu prostém,

Rány bičem zohyzdily tělo, zlostné

Hlavy pohledů se odvrací

Od ženské klející.

Hledí ven na prostranství,

Kde hranice se tyčí,

Ve tváři je teď vítězství,

Jak těší se až proces skončí.

Jeden kruh a jedna tečka,

Kam ztratila se mi bábovička?

A vedou paní, hlady šilhá,

Modlí se, tak jak to poznám.

Proč všichni na ní zlostně civí

A do hádání jsou celý diví?

Proč s tím kladívkem o stůl mlátí,

A kdo mi bábovičku vrátí?

A soud vynesl rozhodnutí,

S úšklebkem se v židli vrtí

A hrozivé oči smíchem těkají,

Že další kacířku dnes upálí.

Žena prosí slitování,

Svoji činnost těžce brání,

Její ústa chrlí modlitby.

Křičí a volá,

Nic však nepomáhá,

Pohrdavě hledí na ni shora,

Že teď by volala pána boha.

Proč tolik hluku dělají,

Proč ta paní tolik pláče,

Kam jí to tahají?

Oči dítěte po místnosti těkají,

Vyděšením rykot spustí.

Ať tu paní rychle pustí.

Zmatené dítě řve si v dáli,

Čarodějnici plameny olizují,

Obecenstvo je teď ráji,

Jak na cizí bolest přihlížejí.