Pouštní div
Cítím se jak poušť vyschlá a i ten pomyslný letní vánek jako by mi naslouchal. I ta moudrá květena jako by mi přála vody doušek aspoň jedinný.
Sic mi přejí, chvála jim, však pouštní píseň stále zní. Smutná.Já vím, jdou si jdou kočovní pěvci pouští k oáze (?) Proč tak smutně pějete! O pěvci, vzmužte se...
Ach, vzmuž se, mladá dívko...mluvě sama k sobě...¨
O, ať mi pějí. S tajnou Láskou uteču jim.. A za ruku, budiž, držte mne, hrst vody vám dám.. nepolapená.. Jen ať si pějí..¨
Uteču všem bílým pískem mé nohy zžehne horký div. O, ať, já uteču všem... I těm, jenž mi přejí. Možná s okovy na nohou...
Nevím proč před Láskou utíkám.. Nechytnete mne...¨ paní...¨ páni... svobody, ach té sladké svobody nevezmete...
Jen má sobeckost, cynictví vzroste...
|