Ze země sbírám zbytečnou realitu
a po špičkách odcházím.
Horoucí světlo.
Šedá chodba.
Zábradlí bez opory.
O čem se ti zdá,
když v tramvaji zívám?
Kdo jsme nyní my dva?
Ty jsi já,
já ty?
Zkřížíme meče,
sekery,
dýky?
Vrať mi mé já!
Vrať mi mé ty!
Zoufalství?
Bizarní trofej po noci milování.
Nechci se s tebou prát,
to raději v zemi rodné vyhlásím stanné právo,
protože chci klidně klimbat v autobuse.
Hvězdy třpytivé,
čerti jazyky vyplazují,
svět falše a přetvářky.
Zač?Proč?Nač?
Za postel,
ale ráno z ní mazej!
Stav setrvalý.
Bariera ustrnutí.
Pouť k panně nebeské.
Opilče snů,sbevrahu vzpomínek!
Je to už za ní,
i když tě stále nenávidí.
Prokletá noci,
noci po fialkách vonící.
Impulsy moci.
Jsoucno mezi srdcem a nebesy.
Ona už dala totiž lásce utrum,
protože ruka její třetí svíci Charonovi zapálila.
Hvězdy třpytivé,
čerti kozelce salta metají,
svět falše a přetvářky.
Prokletá noci,
noci po fialkách vonící,
uhlídej ženu-milenku před zvědavými zarky bohyně Artemidy,
aby vědomí její neobléklo to odložené zmijí roucho. |