Donský kozák
Za slovem +
za větou -
za básní černá díra,
tak nevznilne z ničeho nic.
Je to tak dávno,
tak bolestně dávno.
Přišel,
v dětství namaloval šaty pro panenky z papíru,
v dospělosti ortel vyřkl:
,,Táhni z domu,jinak tě zabiju!"
A odešel.
Židle zeje prázdnotou
a svět se tiše směje:
,,Myslelas,že mě oblafneš,konkubíno má?"
Čas zase zbytečně pindá:
,,Dcerku ti Bočí soud svěřil do opatrování
a mě mamá Smrt tvého otce!"
Mrhám svými vzpomínkami.
/Tři uzly na kapesníku./
Loučím se s ožralou jistotu.
/Za perlový náhrdelník koupím si oddaného nepřítele./
Vzlykám nad věčně pomíjivou věčností.
/Pohraniční hlídka v mém srdci bez varování zastřelí zběha./
Je to tak dávno.
Truchlivá samota.
Kondolence.
Pohřební vůz řízený tebou
do svého cíle dojel!
Necítím-cizinec.
Nemyslím-prohibice.
Nechápu-lenost.
Čase,mě ještě nedostaneš!
msti se mi ty,Malověrný,jak chceš,
o to více tě dcera bude nenávidět,
o to více stěbětavých nevěrných milenek tě připraví
o peníze a čas,
vyměřený mou neústupností a hrdostí!
Bezmocná,
utlumená,
nemocná ze statečnosti.
Je to tak dávno,
tak zbytečně dávno. |