CIT JMÉNEM LÁSKA

     Pro každého znamená něco jiného, ale každý ji prožívá stejně. Pro někoho je to jen slovo, pět písmen a konec, tečka. Vyslovuje ho na počkání a ani nepřemýšlí, proč to tak dělá. V dnešní době si tak počíná většina. Bohužel! Dobře, vy co zrovna čtete tyto řádky, říkáte ne, ale  to lžete, nebo si to jen nechcete přiznat. No schválně, kdy jste naposledy řekli někomu "mám Tě rád" nebo dokonce "miluji Tě" a mysleli jste to smrtelně vážně?

     Když se narodíme, automaticky něco cítíme ke svým rodičům. Taky proč ne, vždyť jsme vznikli z určitého citu. Vyrůstáme a získáváme větší možnosti okusit na vlastní kůži většinu citů. Pozitivní i ty negativní. Pak dospějeme do věku, kdy cítíme "lásku" i k jinému člověku než je naše rodina. Zamilujeme se a prožíváme něco nového a krásného. Krásná slůvka, dotyky a gesta. City k rodině jdou většinou do ústraní a pilně se věnujeme darováním lásky druhé osobě. Ta, při velkém štěstí, city opětuje. Někdy to vyjde, ale někdy láska vyprchá a nezůstane po ní nic jiného než bolest a samota. Konec přijde vždy nečekaně a v nevhodnou dobu. Teď mě ani nenapadá doba, která by na to byla vhodná. Rodina by měla alespoň trochu pomoci. Říkají, zapomeň, ale vědí, že to nejde tak lehce. Už nejde vrátit čas a věnovat se věcem, které nás tak bavili. Samota ubíjí, ale člověk se v ní cítí nejlépe. Kdo by to neznal!?

     Opravdu uplyne doba a vy už nechcete být v samotě sami. Vylezete z ulity a koukáte na svět, který vám mezi tím utekl o pár dní i týdnů. Nasbíráte sílu a najednou přijde další osoba, která ve vás opět zapálí city. Jenomže to už se bojíte jen tak říci "mám Tě rád", i když je to možný ideál nad ideály a možná před časem prožíval to samé, co vy! A tak to jde stále dokola, vztah za vztahem.

     Ptáte se, kde je pointa těchto slov? Ať si ji každý najde sám. Tu svoji pravdu, která ho provede celým životem. I když víme, jak láska dokáže bolet, zkoušíme své štěstí. A věříme, že zrovna naše láska vydrží na věky.

     Přeji Vám hodně štěstí......