viděla to ráno černě
viděla to ráno černě jedna se potopila ke dnu, do tmy masožravých ryb s širokou sukní jak medúza pomalu klesala od člunu do hloubek beze slov, bez rozumu
druhá si nasadila brýle všechny dalekohledy naostřila pak člunem přirazila ke břehu tančila kolem ohňů pak něco uvařila - něco co sama ulovila zpívala si a černé tváře mluvily řečí, kterou znala
na břehu černého rána
na břehu se druhá do kmene černých poskládala - své ruce veslováním objevené svá záda, patu achillovu, tvář ... tvář barvami pokryla - nové jméno v krajině za kopcem jako léčivou bylinu jako kaktusovou léčku v poušti jako ozvěnu jedu, co se neodpouští
člun na břehu rozlámala a s první ve vlnách pod vlnami ve snu si povídala a těšila se, až slanost moře přinese někdy v noci na střechu chýše co postavila jako nádobu beze dna
první přinesla slanost moře
chýše se ve vlnách proměnila - byla to stvaba z hrázděného zdiva druhá otvírá dveře z mlh: je to stáj (záblesky ve vědomí) když vraníka sedlala bělouš kopyty cestu dusal tam někde někde v horách kamenné moře všech tíh co na koně nakládala
a kamenné moře uviděla
tam ve stáji
flétna závisti
putuje stádem
malých
a malá zůstanou
hříbátka nezvedená
dokud hlavu neskloní
v ohlávkách
tak neomylně čekajících
hrázděné zdivo
rezonuje
a flétnou
je svět
a dechem
Bůh
a černými tvářemi tančila
kolem středového ohně
vraník přeběhl ránem
a rozbitý člun
s mořem jí spojuje první
která už není
a proto teprve
JE
|