Dnes v noci jsem nemohla spát
Vstala jsem a sáhla do kapsy u kalhot /víš kterých, těch černých kapsáčích . vlastně stejně jiný nemám/
No a vytáhla jsem si to naprasklé zrcátko /každému odráží to, co mu náleží/
Bylo mi jedno, co tam uvidím, vždyť mě znáš
Ale stejně –
Zmodraly mi oči
Zmodraly tak strašně moc, že se z nich staly staré a unavené /prosmutnělé/ oči. úplně našedlé
Z nich mě propichovala malá zornička,
dokonale kulatá, černá, černější než noc a ďábel a --------------
Musela jsem se na sebe pořád dívat
Kontrolovat ty oči
Kdykoli se mi změní barva, něco se stalo
A nikdy už nebudu stejná
- což je vlastně dobře
najednou se
ta černá tečka začala zvětšovat
a já věděla, že mě jednou pohltí
a i tebe a všechny ostatní
a nic jsem s tím nechtěla dělat,
protože mi to prostě bylo jedno
teď doufám, že jednou nastane úsvit a rozzáří se všechny barvy
/a i ta černá oslepí svou jasnotou/
ale naděje je pro idioty /prý/ a já jí pohrdám přestože si neustále protiřečím
teď bych dala cokoli, abych nikdy nevstala z té postele a nepodívala se do toho zrcátka
doufám, že tu šanci dostanu
časem
možná
někdy
snad
třeba
…
|