Báseň č. 21
Větve oblékly noční košili
a snopy šaty s vlečkou.
Vítr cválá bezútěšně nad ponurou krajinou
a déšť opilcům smývá spánek z tváří.
/Pravda ohlodaná až na kost umoří spíše osla,
než člověka./
Větve oblékly pyžamo
a snopy soudní talár.
Víte cválá bezútěšně nad ponurou krajinou
a světla reflektorů smývají ospalým dcerám ulice
z tváří rozmazané šminky.
/Lež tenká jako jehla umučí k Smrti spíše osla,
než člověka./
Větve si oblékly bílý plášť
a snopy sutanu.
Víte cválá bezútěšně na ponurou krajinou
a rozháraný Měsíc kapesníkem stírá spánek
z tváří bezdomovců a žebráků.
/Iluze ohlodaná až na kost unudí k Smrti spíše slepce,
než člověka./
Větve si nasadily turban
a snopy na krk navlékly růženec.
Víte cválá bezútěšně nad ponurou krajinou
a první paprsky Slunce omývají spánek z tváří,
odrážejících se ve výkladních skříní.
/Klam tenký jako jehla usouží k Smrti spíše slepce,
než člověka./
Možná...Snad...
Zítra bude ještě hůř?
|