Báseň č.22
Válka se mezi mými nohami mihla jako vyplašená zmije.
Láska se mezi mými nohami probelhala jako Anděl se zlomenými křídly.
Posedlost mezi mými nohami proskákala jako opilý vrabec.
Zvedám k čelu zlatou číši s vodou z posvátného Nilu
a k lidu takto promlouvám:
,,Až do konce mých dní na této Zemi mě Bůh
ani jeho přisluhovači nepokřtí!"
Válka se mezi mými nohami mihla jako vystrašená užovka.
Láska se mezi mými nohami probelhala jako vysloužilý duch.
Posedlost mezi mými nohami proskákala jako poblouzněná puberťačka.
Zvedám k ústům bronzovou misku z Ostrova utopeného v mlhách s živou vodou
a k lidu takto promlouvám:
,,Až se stíny západu zkříží se stíny východu,
vstoupím jako Věštkyně do chrámu ze dřeva stříbrných borovic!"
Válka se mezi mými nohami mihla jako potřeštěný slepýš.
Láska se mezi mými nohami probelhala jako churavá mumie.
Posedlost mezi mými nohami proskákala jako mocipán-anorektik moci!"
Zvedám k srdci hliněný džbán s vodou z léčivého pramene
a k lidu takto promlouvám:
,,Až světla jihu a severu postaví křišťálovou pyramidu
jako Sudička usednu na onom světě ke kolovratu!"
Cesta do minulosti vede totiž jen po schodišti slova Kdyby!
s |