Báseň č.26

Říkáš,že končíš,aniž jsi začal?

Říkáš,že miluješ,aniž jsi nenáviděl?

Říkáš,že věříš,aniž jsi trpěl?

/Tvé svědomí je tudíž zkažené rajče,

kterým se strefuješ po druhých./

Běduješ,že jsi sešel ze své cesty,

i když ti svoboda v kolébce přebalovala plínky!

Běduješ,že jsi ztratil smysl života,

i když věrnost zapalovala svíce sudičce nad tvou kolébkou!

Běduješ,že nenacházíš léku proti uštknutí mocí,

i když radost tě kojila svým mlékem!

/Tvé svědomí jsou pouhé střepy hliněné misky,

které k sobě neslepí žádným kouzlem mág či věštkyně./

Vzdycháš,že jsi zabil,

i když svou krví myješ kliky dveří v domě Božím?

Vzdycháš,že jsi smilnil,

i když svým potem vytíráš podlahy v domě Božím?

Vzdycháš,že jsi kradl,

i když svými slzymi dezinfikuješ otevřené rány na nohou Božích?

/Tvé svědomí halí nicota,která se zaklíná větou:

Smrt za mnou,

Smrt přede mnou!/