Zas…

Zas z očí ti prší sůl
a lámeš nad sebou hůl.
Děláš inventuru svých nálezů a ztrát
dělíš to co máš a nemáš rád.

Zas touláš se minulostí
a tykat si nechceš s budoucností.
Přítomnost - to jsou slzy tvé,
pocity bolavé a mizerné…

Zas ptáš se v duchu proč vlastně žiješ,
když opět hořkost z poháru piješ.
Co drží tě tady, když život ti nevychází
tak, jak bys chtěl - bez bolesti a bez nesnází…?

Zas říkáš si jak mnoho ze svých přání jsi už slevil,
kam všude jsi se zatoulal a kde jsi ještě nebyl...
Slzy z očí prší dál a dál
schoulený jsi do sebe, svůj život bys klidně vzdal…

Zas říkám ti nechej toho,
utři slzy a žij pro toho,
kdo více sladí než-li solí,
koho pohled na tvé rozpoložení teď nejvíc bolí…

Nemusí to zrovna láska být,
i přátelé či rodiče pro tebe mají cit…
Zas jistě najdeš náruč spřízněnou,
která ukonejší bolest tvou.

Zas zahoď sebelítost a odlož smutek stranou,
tesknit můžeš každý den!
Život každému skončí však jen jednou
a nejde ho vrátit zpět…

No tak zas vydrž ..a nechej to na zítřek!