Když ti na kabát sedne můra
ani nevíš
ta můra nese smrt
v dálce střelec
sbírá nábojnici a jde domů
ani nevíš
bojíš se zítřka
…
To není moje vina, že jsem na scestí
tvoje oči mě tam vtáhly
opřely se
odrazily
nechaly
…
Mýmu synovi je dvanáct
tohle neumí,
támhleto mu nevoní…
to já v jeho věku
zemřel
…
Stál za pultem
střídal pohledy
jak přicházely
už nechtěl být
ani jinde
v rádiu hrálo:
Hrom, aby do tě lásko, už…
klesal
ani ruku nevztáhnul o pomoc
bylo nepatřičné se na to dívat
fronta se neustále doplňovala
a pod ní
koberec jeho důstojnosti
|