Báseň č.24
Plamen a kašel.
Lidstvo po celé věky tápe a bloudí prastarými kronikami
a letopisy,takže samo sebe odsuzuje k věčnému zatracení
do tenat qasarů.
/Nechť hlavy mocí pomazané s trnovou korunou kol krku
odějí poslední z nejposlednějších do rouch zlatých
a modrých./
Plamen a mor.
Lidstvo po celé věky tápe a loudí prastarými kronikami
a letopisy,takže samo sebe odsuzuje k věčné nudě
do tenat času.
/Nechť hlavy moudrostí pomazané s trnovou korunou na srdci
prostřou posledním z nejposlednějších k večeři
na poli heřmánkovém.
Plamen a rákos.
Lidstvo po celé věky tápe a bloudí prastarými kronikami
a letopisy,takže samo sebe odsuzuje k věčnému osvícení
de tenat lásky.
/Nechť hlavy moudrostí pomazané s trnovou korunou na duši
posledním z nejposlednějších v chrámu ze dřeva stříbrných borovic řeknou:
,,Ne slepice a vejce,
nýbrž žena a energie v kruhu ve čtverci stvořily
Myšlenku."/ |